Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Odpovídáte na příspěvek "Pribeh mě hodně bavil ale přijde mi to krátké a nijak uzavřené. ...trošku ne ti…"
Obsah Kate :  Kate1

Sedím v autobusu. Asi budu zvracet. Určitě. Paní vedle mne se zavrtěla a její omračující parfém mne znovu udeřil svojí květinovou vůní. Teda pokud se tomu zápachu dá říkat vůně.

Snažím se si nenápadně zakrýt obličej, ale nejsem moc úspěšná, protože autobus nepříjemně kodrcá a všichni cestující jsou jako na pružinkách.

Co nadělám. Ještě těch deset hodin to vydržím.

Nejsem žádná padavka.

Bože! Už to mám v krku!

Musím okamžitě na vzduch!

Když jsem se prodrala skrz paní, doslova jsem proběhla uličkou. Řidič chvilku váhal, ale zvuky, které se mi linuly… no z těla, byly více než výmluvné.

Už dlouho jsem se necítila tak trapně, jako když na mne celý autobus koukal a já zvracela. Snažila jsem se postavit k nim zády, ale cítila jsem jejich nesouhlasné pohledy.

Snažila jsem se uklidnit vědomím, že zvracím venku a tudíž jsem je zachránila od toho zápachu, který cítím já. Nemůžu na to ani myslet, protože se mi z toho znovu zvedá žaludek.

Konečně jsem byla schopná se trochu ovládnout a tak jsem nepřítomně vlezla do autobusu a snažila jsem se ignorovat páry očí, co se do mne přímo zavrtávaly.

Už jsem byla na místě a opět se mi zamotala hlava z té vůně.

Tohle bude nejhorší jízda v mém životě. Horší už to být nemůže.

Jako vždy jsem se pletla. Zvracela jsem ještě několikrát. Snažila jsem se spát, ale z voňavky mne akorát bolela hlava. Byla jsem celá podrážděná, a když jsem běžela uličkou už asi po čtvrté, připadala jsem si jako idiot. Oprava, to jsem si připadala už na poprvé. Vlastně se jako idiot cítím skoro celý život.

Celé to vyvrcholilo tím, že jsme zastavili na odpočívadle a já samozřejmě byla první ze dveří. Zmoženě jsem si sedla do zhnědlé trávy, která neměla u dálnice dostatek kyslíku a marně lapala po dechu. Zdálo se, že se moje útroby trochu umoudřily. Paní nebyla v dohledu.

Aspoň že tak.

Místo toho si vedle mne sedl jeden kluk. Mohlo mu být stejně jako mne, ale taky víc.

Poplácal mne po zádech a já v té chvíli zrudla jako rajče.

„Tak co, už je líp?“ zeptal se přátelsky.


Komentáře k textu