Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate97

„A vědí, že zpíváš v kapele?“ zeptá se nakonec Tim a já se na něj nešťastně otočím. „Vlastně ne,“ odpovím po pravdě. „Myslela, jsem že by to nebyl nejlepší nápad. Navíc jsem původně vůbec neměla zpívat před lidmi a tak mi to přišlo zbytečný.“

„Myslel jsem si to.“ Pokýval Tim. „Moji rodiče to taky moc neschvalovali, ale nakonec jim nic jiného nezbylo.“

„Jak to?“

„Udělali jsme kompromis,“ pokrčil rameny. „Já vystuduju školu a oni mě budou podporovat v hudbě. Zatím to docela funguje.“

Našpulím rty. „Tak to by bohužel u tety asi neprošlo. Je to komplikovaný.“ A trochu obezřetně se podívám na Thomase, který mě sleduje trochu, jako kdyby mě viděl poprvé.

„Teta mě nikam nepustí a už vůbec ne, abych někde zpívala.“

„A co rodiče?“ navrhne Bruno.

Hlavu zakloním a chvilku nad tím uvažuju. „Máma bude stát za tetou, a dokud budu u tety, tak táta nic nezmůže.“

Zavládlo ticho.

„Zkusím to nějak urovnat, do vánoc.“ Zvednu se s příslibem. „A pokud to nepůjde, pak se uvidí. Ale určitě vás nenechám ve štychu, to radši uteču.“

Nejistě se zasmějí, ale já vím, jak jim není do zpěvu, stejně jako mě. Riskují všechno, stejně jako já. a nejhorší na tom je, že nemám ponětí, jak se z toho můžu dostat. Nenapadá mě nic, jak bych si mohla udobřit tetu, která nade vše miluje Suzan a ta nenávidí mě, tak jako nikoho.

Na chvilku se zastavím, jak se mi konečně do mozku prodere myšlenka a já vím, jak bych to alespoň částečně mohla napravit.

Mark! Jistě, řeknu mu, aby se vrátil k Suzan a všechno bude jako před tím. Skoro. Ale snad se teta smiluje a pustí mě ven.

Jdu sama ulicí a přemýšlím, jaké to asi bude zítra ve škole. Mark, Thomas, roztleskávačky. Najednou vím, že mu to musím říct ještě dneska a tak se obracím a mířím k ulici, kde by měl bydlet Mark. Jednou jsem slyšela, jak se o tom někdo baví, že je to škoda, že už se v jeho domě nebudou večírky.

Když procházím ulicí, celá se třesu.


Komentáře k textu