Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate9

„Ehm…“ zdálo se, že je mu to opravdu líto a že se snaží trochu si napravit reputaci. „Jsem Paul, ale to ti asi došlo.

„Kate, ale to taky asi víš,“ odpověděla jsem stejně a vatovým tampónkem jsem si setřela zbytky líčení. Konečně jsem si připadala jako člověk.

Nakonec jsem sáhla po kartáčku na zuby, zatímco on se zašklebil, a vyndal papírové kapesníky ze skříně. Pak odešel.

Sedím v pokoji. Kufry už mám sice prázdné, ale nevím, kam s nimi. Suzan si mne podezřívavě prohlíží. Asi právě zjistila, že jsem taky člověk. Před tím to bylo jen stěží poznat.

Neubráním se povzdechu, když si všimnu, jak se mne trochu závistivě podívala. To snad ne. Asi budu muset omezit malování se, jinak se s ní nikdy nespřátelím.

Nejsem žádná kráska, nebo ne aspoň taková ta tuctová. Jistě, modré oči, blonďaté vlasy, řekněme, že celkem pravidelný obličej, ale to je asi tak všechno. Rty mám úzké, nos takový nevýrazný. Jediné, na co jsem pyšná, jsou moje nohy. Ale to je genetika. Žádná moje zásluha. A prsa nemám žádný. Jsem jako žehlicí prkno. Vážně.

Suzan mne znovu přelétla pohledem.

Má černé mikádo, špičatý nos a mandlové zelené oči. Rty má mnohem hezčí než já. Bezpochyby. Stačilo by je trochu zvýraznit a udělala by díru do světa. Jediné, co by mi možná vadilo být jí, byly celkem velké boky, ale s tím také nic nenadělala. Jinak byla hubená až běda, a nohy měla stejně dlouhé, jako já. I hrudník měla rozhodně víc vyvinutý. Ta nebude mít problémy s kluky. O to bych se klidně vsadila.

Ani jedna nic neříkáme. Trochu mne to deptá. Přeci jen tady chceme spolu bydlet víc než jen pár dní. Teda pokud nevymyslela, jak se mne zbavit, to by to všechno vysvětlovalo.

Znovu jsem přelétla přes pokoj a zarazila se u malé knihovničky, která byla nabitá až k prasknutí.

„Ty čteš detektivky?“ zeptala jsem se nevině a upřela na ní své oči.

Celkem dlouho váhala, jestli jí stojím za odpověď.


Komentáře k textu