Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate85

Pak se zvednu. „No nic, budu muset jít. Mám přijít zítra?“ beru si věci a Bruno mě vede ke dveřím, stejně jako Thomas.

„Jo, jestli by ti to nevadilo. Co třeba ve dvě?“ navrhne Bruno a podívá se po zbytku kapely a všichni kývnou. Tim si bere taky věci a následuje mě.

Společně vyjdeme na ulici a kousek jdeme spolu.

„Tak co ta tvoje tréma. Už je to lepší?“ zeptá se přátelsky a já se usměju.

„To zjistíme na vystoupení, ale snad jo. Když si budu jistá, že mě podržíte, tak to snad nějak zvládnu.“

Pokýval a mlčel.

Taky mě nenapadalo nic, co bych říkala, vlastně jsem ho vůbec neznala.

Zabočil hned v první ulici a tak jsem se rozloučili, a já našla přehrávač a pustila si ho do uší.

V práci byla nuda, nebylo moc zákazníků a ani výdělek nebyl moc velký. Trochu mě to otrávilo když jsem mířila domů, schválně jsem šla pomalu, abych tam nemusela být ani o minutu déle.

Bál jsem se vstoupit do pokoje. Suzan seděla na posteli a objímala polštář.

„Ahoj,“ pozdravila jsem nevesele a hodila tašku na židli.

„Hm,“ broukla. „Byla jsem za Markem.“

Pozvedla jsem obočí a čekala, jestli mi k tomu něco řekne. Nervózně jsem si sedla na postel a dívala se, jak se přesouvá k okraji postele a spouští nohy z postele.

„Říkal, že neví, jestli má cenu v našem vztahu pokračovat.“

Polknu na sucho. Bezva. Ani se nemůžu mile usmát, sedím tam jako zkamenělá.

„Říkal, ať už za ním do nemocnice nechodím, že ho stejně v pondělí pustí a že…“ tady se zarazila a já sklonila hlavu. „… a že se o něj teď může starat někdo jiný.“

Nejistě si projedu prsty vlasy a bojím se na ní podívat.

Vstane. „Gratuluju.“ Řekne to tak zničeně, že mám chuť jí zastavit a omluvit se jí, nebo udělat něco, co by jí to trochu ulehčilo, ale nic mě nenapadá a tak jen mlčky sleduju, jak odchází z pokoje.

Slyším, jak jde po schodech dolů a ustaraný hlas tety.


Komentáře k textu