Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate83

Můj pohled sklouzne až za ně, ke stolu úplně vzadu, kde sedí Thomas a dva jeho spoluhráči. Jednou jsem se byla podívat na jejich zápas a Thomas byl samozřejmě nejlepší a celé družstvo ho bralo jako nějakého poloboha.

Odvrátím se a usměju se na Melisu, která celá zčervená. „Já vím, není to nic pro mě,“ začne, ale já jí přeruším. Jsem ten poslední, co by mohl dávat rady ohledně kluků.

„To jsem nechtěla říct, jen že si máš dát pozor. Ne všechno je tak růžové, jak si maluješ.“

Horlivě přikývne, asi jako když pochopí příklad z fyziky a já si povzdychnu a odstrčím tác s jídlem. Znechuceně sleduju, jak si Melisa bere mojí kukuřici a znovu se otočím.

Roztleskávačky jsou dneska nezvykle zamlklé, Paul se zase dívá naším směrem a neuhne dokonce, ani když se na něj podívám. Znovu zamířím svojí pozornost na Thomase u kterého sedí dívka, a já skoro zalapám po dechu, když si uvědomím, že je to ta servírka, co se tenkrát ptala, jestli s ním chodím. Zdá se, že se jen tak nevzdá.

Na sobě má sukni tak krátkou, že se sotva může pohnout, aby nic nekoukalo, ale ona si tu pozornost užívá.

Teď si sedla na stůl a dokonale se mu vystavuje.

Zašklebím se a vezmu tác, abych ho uklidila. V jednom z oken zachytím svůj odraz. Mám upnuté kalhoty, bílé triko a vestu. Na nohou vysoké boty a cop z vlasů. Pokrčím nad sebou rameny a vydávám se ven, do prozářeného dne.

Užívám si to ticho a čerstvý vzduch společně s kávou mě konečně zavedou do bdělosti.

Po škole se mě Thomas zeptal, jestli nechci jít s ním do zkušebny a já samozřejmě nadšeně souhlasila. Ovšem, asi jsem se unáhlila, protože jsem toho moc nenamluvili. Já jsem se vážně snažila a on v podstatě taky, ale stejně  to bylo divný.

Když nás přepadl Bruno, myslím, že jsme si oba oddechli.

„Tak co krásko, předvedeš nám, jak se to dělá?“

Praštím ho do ramene. „To si piš.“ A popoženu ho dovnitř. Thomas se loudá za námi a já už nemám sílu na to, abych to nějak řešila.


Komentáře k textu