Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate81

Namačkám krátkou zprávu, jak se mu daří a co dělá.

Odpověď přijde téměř hned: „Tak co se stalo?“

Usměju se, jak mě dobře zná a já se mu pokusím vylíčit jak se to má s Markem. A pak si vzpomenu na Thomase a vyprávím, jak budu zpívat s kapelou.

Na odpověď tentokrát čekám, ale nakonec přeci jen přijde, krátká a výstižná odpověď. „Jsem zmaten. A koho teda chceš?“

Pošlu jen usměvavého smajlíka a odložím mobil. „To je ta otázka,“ zašeptám a pak vejdu do pokoje, abych si vzala alespoň přehrávač. Pořád sedí uprostřed bílé záplavy popotahuje.

„Počkej,“ zastaví mě a já se překvapeně otočím.

„Co ti chtěl?“

Zavřu zase dveře a posadím se na její postel, abych na ní dobře viděla. „Chtěl si promluvit.“

„O čem?“

Normálně bych odsekla, že jí do toho nic není, ale když ona vypadala tak žalostně, když znovu popotáhla, že jsem jí nemohla jen odbít.

„Proč jsem za ním nepřišla, a že za to nemůžu, že si za to může sám.“

Přikývla a celá se otřásla pod dalším vzlykem. „A cos řekla na to, že jsi nepřišla?“

Semkla jsem rty. „Že jsem se bála.“

Rozplakala se s novou energií a já jí dala svoje kapesníky.

„A o mě jste se nebavili?“ bylo jí stěží rozumět, ale bohužel jsem pochopila.

„Říkal, že se o něj moc hezky staráš.“

Na okamžik jsem viděla problesknout naději, ale hned byla pryč a poslední otázka to měla rozseknout.

„Chodíte spolu? A řekni mi prosím pravdu, stejně to tuším.“ A rozhodila bezmocně rukama.

Znovu mi probleskla hlavou za zpráva.  „A kterého vlastně chceš?“

Nadechla jsem se. „Ne, nechodíme.“

Pokývala a utřela si nos. „Ale budete, že jo?“ po tváři jí stekla nová slza a já se zachvěla.

Zvedla jsem se a otevřela dveře na chodbu. „Já nevím,“ odpověděla jsem po pravdě. „Já nevím.“

Zaklapla jsem za sebou dveře a opřela se hlavou o zeď. Několikrát jsem se praštila. Co to sakra vyvádím? Na co si to hraju?

Odvážím se do pokoje až někdy k jedenácté hodině a Suzan už naštěstí spí.


Komentáře k textu