Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate61

„Už to bude?“ zeptám se Thomase, který  jen září a ptá se blondýnky, která na něm může oči nechat, jak se daří jejímu kocourovi. Napadne mě, jestli se rozplyne blahem ještě teďka nebo až za rohem. Začne dlouze vykládat, jak ho krmí nejlepším masem a jak jí tuhle utekl na strom. V tu chvíli se mi chce zvracet a musím se odvrátit.

Thomas je však dokonale galantní, směje se, když má a povzbuzuje, když to potřebuje.

Znovu zabloudím ke stolu, kde sedí Mark, a s překvapením zjišťuju, že na mě znovu kouká. Trochu nakrabatím čelo a kývnu k Suzan, která se právě baví s barbínami. Znovu rozpřáhne ruce, že neví, co myslím a pak kývne hlavou ke dveřím ven.

Zamyslím se, a když vidím, že blondýnku vystřídala zrzka a právě mu ukazuje její nové tetování, kývnu. Thomas si toho ani nevšiml a tak se zvedám a vydávám se ven. Jednou se otočím a vidím, že mě Thomas sleduje, ale rychle se otočil a zasmál se tomu, co říkal vedle něj malý tlouštík.

Můj společník přijde téměř okamžitě a já se nestačím divit, jak se mi to podařilo. Až teď jsem si všimla, jak je vysoký a zelené oči si mě zálibně prohlížejí.

„Nebude jim vadit, že jsi se na chvilku vypařil?“ zeptám se, aby nezavládlo ticho.

Pokrčí rameny. „Co na tom záleží, chtěl jsem být chvilku s tebou, tak jsem tady.“

„A co Suzan?“

Projede si rukou vlasy a pak se zašklebí na místo, kde ještě před chvílí seděl. Studenti se baví i bez něho. „Neděláme nic špatného, ne? Jen si povídáme.“

Přikývnu. „Jasně. Povídáme.“ Souhlasím.

„Takže ty jsi kapitán fotbalového družstva?“

„No jo, měl jsem kliku. Prý jsi roztleskávačkám vytřela zrak. Škoda, že jsem u toho nebyl. Musela jsi o toho vypadat přímo božsky.“

Rychle skloním hlavu, aby nebylo vidět, jak se zase propadám do rozpaků a on naštěstí pokračuje. „Suzan říkala, že jsi vážně dobrá.“

„Vážně?“ vyhrknu překvapeně.

Nakrčí čelo. „No jo, podle toho jak nadávala, tak musíš být nepřekonatelná.“

Zasmáli jsme se. „Myslím, že bychom se měli vrátit.“ Navrhnu, když vidím, jak se Suzan zvedá a míří přímo k nám.


Komentáře k textu