Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate6

Ani spát jsem pořádně nemohla, protože teta pořád něco vykládala. Snažila jsem se být příjemná, ale když už mi po pátý vykládala, jak je Susan, její dcera skvělá a jak si s ní budu rozumět, začala jsem jí upřímně nenávidět.

Auto se zahučením zastavilo. Nečekala jsem na nic a vyskočila jsem přímo do deště. Přitáhla jsem si kapuci do obličeje.

Domovní dveře se otevřely a tam stál strejda, ve vytahaných teplácích, cigaretou v ústech a vesele na mne mával.

Zamávala jsem taky, ale rozhodně ne s takovým nadšením jako on.

Paul vyšel se sportovní bundě a džínech, trochu se na mne usmál a pomohl mi se zavazadly.

„Díky,“ broukla jsem jen, když mi je nesl do prvního patra, ale na nic jiného jsem neměla čas, protože strýc už mne tahal do obýváku, kde mne posadil do hlubokého křesla.

Marně jsem se snažila odejít.

„Ahoj Kate, tak jaká byla cesta?“

Ani nepočkal, než já se nadechnu na odpověď a už pokračoval. „Určitě strašná. Já nesnáším tohle dlouhé cestování, ale naštěstí jsem jel jen párkrát autobusem déle než deset hodin. Jednou k vám, tam se mi moc líbilo. Pamatuješ se…“

V tu chvíli jsem vypnula. Tenkrát mi byli asi dva roky, možná tři. Teď mi je už skoro sedmnáct. Jaká je šance, že bych si mohla pamatovat zrovna strejdu, když si nepamatuju ani to, co jsem dělala před týdnem?

Nasadila jsem apatický úsměv a rozhlížela se po místnosti, zatímco teta něco dělala v kuchyni, hned vedle pokoje.

Obývací pokoj byl malý, ale útulný. Starší zelená pohovka, křeslo, na kterém jsem seděla já, už nemělo ani tu zelenou barvu, jak bylo ošoupané. Napravo ode mne byl starý televizor vsazený do několika menších skříněk, hned pod ním bylo staré video. Několik kazet se válelo hned vedle.

Přímo proti mně bylo francouzské okno, kterým se dalo vyjít na verandu, kde byly dvě plastové židle a jeden stůl. Teď se od plastu odrážely velké kapky.

Nalevo bylo točité schodiště. Toužebně jsem po něm zašilhala, ale to už sem šla teta a nesla mi horký čaj.

Krásně voněl.

Postavila ho na stůl a zase odběhla.


Komentáře k textu