Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate5

Na okamžik se mi zdálo, že se na něco chce ještě zeptat, ale pak si to z nějakého důvodu rozmyslel. Možná jsem si to jen vsugerovalo, ale zdálo se mi, že jeho pohled zabloudil na místo na mé mikině, kde pořád zářila žvýkačka.

Rychle jsem se vydala opačným směrem, než šel on.

Všude bylo strašně lidí. Jestli mne v tomhle někdo najde, pak to bude zázrak.

Možná jsem nad tím neměla přemýšlet, protože právě v tu chvíli jsem uslyšela vysoký hlas: „Kate! Kate!“

Otočila jsem se a viděla, jak na mně mává trochu zavalitější žena, s červenou sukní, bílou halenkou a kloboukem. Vypadala jako strašák do zelí.

Snažila jsem se vypadat klidně, ale těkala jsem po lidech, jestli se na mne někdo ohlíží. Někdo ne, to bych lhala. Naprosto všichni!

Rychle jsem se jí vydala naproti, s mými obřími kufry, a snažila jsem se na sobě nedat nic znát.

Teta mne objala, a dlouho mne držela v dusivém objetí, jako bych byla nalezená dcera. Nebo něco podobného. Možná se mne chtěla zbavit, přímo tady. Pravděpodobně by to uhrála na nehodu a nikdo by ani okem nemrkl.

Naskládala jsem zavazadla do auta, šlo to trochu ztuha, ale nakonec jsem přece jen dveře od kufru zavřela a sedla si hezky na zadní sedačku.

Aspoň, že teta přijela sama. Vlasy jsem si rychle rozpustila, aby mi nebylo vidět do tváře, když na mne pořád všichni pokukovali, ale vzhledem k tomu, že mne to napadlo až v tom autě, moc velký efekt to nemělo.

Na potřetí auto nastartovalo a s tím začala i tetina starostlivost.

Škoda, že nepřijel někdo s ní. Třeba by se mne zastal, že opravdu tři sendviče nesním.

Pak jsem neuváženě řekla, že mi není moc dobře od žaludku, což sice byla pravda, ale zas tak špatně, abychom museli jet jen asi dvacek kilometrů v hodině, to nebylo tak hrozný.

Tudíž cesta původně na hodinu se prodloužila skoro na dvě.


Komentáře k textu