Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate4

 Řasy mám celé polámané a modré oči celé opuchlé. Vlasy si přejedu několikrát vlhkými prsty a pak je svážu do culíku. Moje jinak blonďaté vlasy vypadají spíš jako světle hnědé, protože se mi celé zmastily.

Co si bude namlouvat, úprava moc nepomohla.

Zoufale se na sebe naposledy podívám a pak otráveně odcházím zpět do autobusu.

Hlavně ať už tam jsme brzy. Vím, že to je jen zbožné přání, protože i když tento autobus zastaví, já budu muset absolvovat ještě alespoň hodinovou cestu s úplně cizími lidmi. To bude přímo senzace.

Můžu se jen modlit, aby byli trochu normální a na nic se mne alespoň dneska neptali.

Jasně. O tom si můžu nechat tak akorát zdát.

Strýc Edmund. To mluví za vše. Vždycky když si s ním máma jednou za rok volá, musí si na to vyhradit celou hodinu a už po deseti minutách se to snaží ukončit. Ten jistě bude celou dobu mlčet.

Třeba s ním přijede i teta. Ta se zdála, když jsem s ní nedávno mluvila, celkem normální. Teda když nepočítám přehnanou starostlivost. Na to si asi budu muset zvyknout. Po rodičích, které mám já, to bude příjemná změna. Třeba bude občas i něco v lednici.

A pak je tady samozřejmě Suzan a Paul.

Snad si s nimi budu rozumět, uvažovala jsem, když se autobus znovu rozjel. Naštěstí jsem pořád seděla vedle toho kluka, který už měl zase sluchátka v uších a kýval se trochu do rytmu.

Povzdechla jsem si a vzala i svůj přehrávač. Hlavně znovu neusnout. Jen to ne. Třeba bych mohla ještě chrápat, aby si mne všimnul v autobuse už opravdu každý.

No dobře, je marné si nalhávat, že by si mne nikdo nevšiml. Moje cesty uličkou byly velmi názorné.

Celá jsem se otřásla. Radši na to nemyslet.

Konečně jsme byli na místě. Na malém americkém nádraží, kde se dalo přestoupit jak na vlak, tak i na autobus.

Vyndala jsem svoje dva kufry a rozloučila se s mým spolucestujícím.


Komentáře k textu