Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate37

Na pokoj přijdu v šest, tentokrát tam Suzan je a sedí u počítače. Vlasy se jí lesknou a  já si vzpomenu, jak asi vypadám po dnešní procházce v dešti.

„Kdes byla?“ vyštěkne na mně.

Zamrkám a nevěřím vlastním uším. „Co prosím?“

Otočí se na mně a obdaří mě úsměvem: takhle se mnou mluvit nebudeš, ty nicko.

Probodnu jí pohledem a svalím se na postel.

„Ptala jsem se, kdes byla.“ Zopakuje panovačně.

„To je moje věc, pokud vím.“ Odseknu.

Odfrkne si. „Jen aby ses pak nedivila. Chtěla jsem ti pomoct, abys nenarazila, ale když nechceš.“

„To zrovna. Proč ta náhlá starost?“ převalím se na bok a dívám se, jak vypíná počítač.

Jen pohrdavě hodí hlavou. „Jestli si myslíš, že budeš roztleskávačka, tak to jsi na omylu. Postarám se, aby tě nevzala, to se neboj.“

Nadzvednu se, protože mně rozhovor najednou začínal zajímat o dost víc. „Čeho se tak bojíš, že mně nemůžeš tak vystát? Že budu lepší? Že budu oblíbenější?“

Vražedně se na mně podívala. „Já se nebojím, to ty by ses měla začít bát. Stačí mi lusknout a pošlu tě na konec společnosti, to si piš.“

Našpulím rty a trochu pobaveně si jí změřím pohledem. „Aby ses nepřepočítala.“ Pak vstanu a zavřu za sebou dveře. Suzan tam zůstala a vsadila bych se, že zuří.

Chvilku váhám, ale pak přeci jen zaklepu na dveře, kde bydlí Paul.

„Dál.“ Ozve se vzápětí a já neobratně vstoupím. Na zemi má nějaké knížky a on sám leží na posteli ve vytahaných teplákách bez trička.

Překvapeně se na mně otočí a pak se zamračí.

„Potřebuješ něco?“

Přejedu ještě jednou pohledem a pak si dodám odvahy. „Myslím, že potřebuju pomoc.“ A nejistě se usměju.

Trochu nakrabatí čelo a nakloní hlavu. „Pomoc? Ode mě?“

Nešťastně se usměju a sednu si na židli u stolu. Opřu se o stůl a sleduju, jak se zvedá, hází na sebe triko a sedá si proti mně.

„Nech mě hádat,“ a zaměří se na dveře, vedoucí z pokoje. „Suzan, co? Slyšel jsem, že jste si moc nesedli.“ Pak založí ruce do klína.


Komentáře k textu