Anlia.cz

Povzdechnu si a dám se do vyprávění, a když tak koukám do stropu, jako by to ze mě všechno opadlo. Mluvíme spolu asi půl hodiny a mně je nesrovnatelně lépe.

Dokonce se začnu i usmívat, a když pak zavolá máma, ani nemluvím tak pesimisticky. Když domluvím, hodím telefon na polštář a odcházím na chodbu a posléze na záchod.

Cestou nazpátek vidím, jak se dveře do Paulova pokoje zavírají, a já chvilku váhám, jestli bych se za ním mohla zastavit. Nakonec to ale zavrhuji, a vracím se do pokoje, který je stále prázdný. Chvilku zvažuji, že bych se mohla podívat na internet, ale pak usoudím, že to za moje nervy nestojí.

Suzan přišla asi v půl sedmý, hodila si tašku na postel a aniž by cokoli řekla, vydala se koupelny, kde byla do sedmi. Nevím, co tam tak dlouho dělala, protože když vyšla, vypadala úplně stejně, jako před tím.

Večeře se nesla ve stejném duchu, jako ta první. Mluvil výhradně strýc, teta po mně pošilhávala a dávala pozor, co jím. Paul vypadal, že je duchem nepřítomný a Suzan si kroutila vlasy na prst.

Když jsme dojedli, Suzan vstala: „Jdu s Markem ven, vrátím se do desíti.“

Teta se na ní podívala, ale neřekla nic. Paul už byl nahoře a já viděla, jak se strýc nadechuje na nějakou historku a tak jsem rychle zmizela.

Slyšela jsem, jak se o něčem dohadují, ale nechtělo se mi to poslouchat a tak jsem byla jedině ráda, že se můžu zavřít sama v pokoji.

Asi to udělal ten přesun z jednoho kontinentu na druhý, ale vůbec jsem nezaznamenala, že se Suzan vrátila, vzbudila mě až sladká tetička a já zjistila, že mám hřbet knížky obtisknutý na tváři.

Teta to samozřejmě nezapomněla okomentovat a já jen zabručela: „Skvělý.“

Koupelna byla zase obsazená a já nemohla než znovu poznamenat „Skvělý,“ a vydat se na snídani hrůzy. Všechna moje dobrá nálada vyprchala úplně, když jsem viděla, jak to dneska sluší Suzan, jak celá září a v ruce třímá dres roztleskávaček.

„Dobrý ráno,“ broukla jsem na Paula, když si nandával pastu na zuby.

Usmál se. „Dobrý, tak jak bylo první den ve škole?“