Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate157

Seznámila jsem je se situací a teď jsme nacvičovali to, co mělo být nejzajímavější. Jedna holka přišla s pokřikem: „Lvi do toho, nebojte se ničeho. Bizoni na nás nemají, naši výhru čekají.“

Všichni jsme souhlasili, že všechno je lepší než stokrát oposlouchaný slogan a zároveň jsme se dohodli, že to dneska ještě říkat nebude. Chceme hráče překvapit.

Odpolední vyučování bylo stejné mučení jako dopolední a já sebou šila jako pytel blech.

Přišli jsme prakticky na stejno a bylo na mě a Thomasovi, abychom se dohodli na nějakých pravidlech.

Šlo to lehce a oba týmy se daly do práce. Basketbalisti se dívali na nás, my na ně. Nemohla jsem uvěřit, že jsem mu včera nevěřila, protože dneska dal Thomas snad úplně každej koš. Musela jsem se trochu začervenat, když mi došlo, kde asi byl zakopaný pes.

Jeho basketbalisti se najednou taky zlepšili a co střela, to koš.

Vyburcovali nás k tvrdší práci a já věděla, že zítra předvedou oba týmy jen to nejlepší.

Thomas skončil dřív.

„Máte to tu pro sebe.“ Křikl na mě neurvale a otíral si zpocené čelo. Couval a skoro jako by mě vyzíval, abychom jim to teď natřeli.

Šlehl pohledem nahoru, kde byli nejlepší místa, za sklem a přímo u jednoho koše. O zápase tam seděli hledači talentů a další významní hosté.

Našpulila jsem rty a tleskla, abych svoje ovečky sehnala do kupy. Bylo na čase ukázat světu, jak jsme na tom byli.

Nejdříve jsme dolaďovali nějaké detaily, a když jsem viděla, že je Thomas nahoře, začali jsme. Bylo to poprvé, co jsem na ně nekoukala, co jsem byla součástí toho všeho a musím říct, že to dopadlo lépe, než jsem očekávala.

Thomas tam seděl a já na něj pořádně neviděla. Já byla spokojená, jestli on, to jsem nevěděla.

Pobídla jsem je, aby to zopakovali a já na ně křičela, aby tu nohu dala výš, že ten přemet nebyl dotočený, že se zpožďuje a podobně.


Komentáře k textu