Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate133

Jenže jak jsem vstala moc rychle, zatočila se mi hlav a já se musela zase posadit a sevřít dlaněmi hlavu.

Hlad jsem měla tak ukrutný, že jsem s těží chodila a tak, když jsem na sebe hodila uniformu a provedla ranní hygienu, vyrazila jsem do nedalekého pekařství, kde jsem si koupila tři koblihy.

Radostně jsem je žvýkala, když jsem mířila ke škole, ale to bylo asi tak jediné, ž čeho jsem mohla být nadšená. Všechno bylo stejně strašné, jako včera, možná ještě horší.

Znovu mě praštil od očí plakát na zimní ples, který měl bát za 14 dní. Teď jako roztleskávačka jsem na něj mohla, ale pravděpodobně nepůjdu, co bych tam taky dělala? Navíc nemám šaty a opravdu nemám zbytečné peníze, které bych mohla vyhodit za šaty, co si vezmou jednou na sebe.

Jenže tohle nebylo to nejhorší. V jistém úhlu pohledu bylo tohle docela pozitivní. Ale druhý plakát, no nevím. Mě to připadalo jako rána pod pás.

Stálo tam: „Přijďte se podívat na páteční zápas! Úplně nové vystoupené roztleskávaček! Bude to překvapení nebo fiasko?“

Zastavila jsem se a potichu zuřila. Jako by to už tak nebylo dost strašný, ještě na to upozorní všechny ostatní, co je to původně nezajímalo. Teď tam všichni přijdou a budu čekat, jak se ztrapním.

Zavrtěla jsem hlavou a vešla do školy, kde to nebylo o nic lepší. Ty plakáty visely skoro na každém kroku a já je chtěla strnout a rozkopat, roztrhat, zapálit, cokoli, co by zastavilo ten svíravý pocit v břiše. Všichni zírali, jako včera, ale teď trochu jinak. Možná i posměšně, že to nemůžu dokázat, že jsem namyšlená, že se těší na můj definitivní pád do hlubin školní společnosti.

Do třídy jsem přišla jako poslední a na lavici jsem měla onen plakát a červeně na něm zakroužkované fiasko. Podívala jsem se po třídě a když jsem viděla jak se Suazn culí, stejně jako barbíny, povzdechla jsem si a vyhodila plakát do koše. Pak jsem zaujala místo, kde jsem na nikoho nemohla dívat a přetrpěla dopolední vyučování.


Komentáře k textu