Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Kate :  Kate13

Teta se jen zasměje, a prozradí mi, že její dceruška už je jako vždy v koupelně. Že budu muset asi chvilku počkat.

Pokývla jsem a dala si hlavu do dlaní.

Myšlenky se mi honily hlavou a já se probouzela do jednoho z nejhorších dní v mém životě.

„Až budeš hotová, dole je snídaně, sluníčko,“ ubezpečila mne. Pak mne pohladila po vlasech a já se zachvěla. Snad si toho nevšimla.

Domov bez rodiny má taky něco do sebe. Žádné ranní buzení, žádné brebentění. Možná jsem se unáhlila s tou rodinou. Měla jsem poslechnout Ginu, která mi to záviděla. Vždycky chtěla cestovat, ona měla tři sourozence, takže to bylo celkem nemožné. Nesnášela rodinné večeře a já to nikdy nedokázala pochopit. Já se na rodinná jídla těšila jako na vánoce.

Na posteli byla úhledně složená uniforma.

Moje pátá. Vypadala podobně, jako ty před tím. Modrá sukně ke kolenům, nákolenky, bílá halenka a modrý svetr s emblémem. Skoro jako ve filmech.

         Rozhodla jsem se, že se nejdřív převléknu a pak ze sebe udělám člověka v koupelně. Suzan se pořád nevracela, i když já už seděla deset minut na posteli.

Nervózně jsem vstala a aspoň jsem si trochu uhladila vlasy. Byly celé pokroucené, jak jsem si je včera nevysušila pořádně.

V koupelně pořád někdo je.

Hřebenem metodicky přejíždím vlasy a zrcátkem velikosti dlaně si je snažím prohlédnout trochu pořádněji.

Dávám do nich sponku. Mohla bych je vyžehlit, ale na to nemám náladu.

Nahlížím do koupelny, ale Suzanin zamračený obličej mne odrazuje od jakékoli snahy tam vejít.

Se svěšenými rameny jdu dolů, kde už sedí všichni, včetně Paula.

Posadím se na místo, stejné jako včera a vezmu si jeden z toustů. Mažu ho nepřítomně marmeládou a modlím se, aby ticho zůstalo tichem.

Bůh mne nemá rád.

„Tak co Kate, jak se těšíš do školy?“ ptá se strýček.


Komentáře k textu