Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Odpovídáte na příspěvek "Každá kapitola nemůže být nabitá dějem... ale můžu ti slíbit, že další už je…"
Obsah Svět lerků, anyků a menigů :  Jsem nic7

Jsem nic

Když se vrátil do třídy, zdálo se mu, že není nic tak, jak by mělo být. Bred se bavil s Anlií, Runli se tvářila jako holé neštěstí, Oulina potkal na chodbě, jak se bavil s vazounem, s kterým se do teďka nenáviděl a teď se tvářili jako největší kamarádi.

Svezl se do lavice a vychutnával si poslední chvilky klidu, než se na něj všichni sesypou, až jim bude sdělovat, že je nic. Tak mu to řekl Čáryk. Že má dělat, že si ho nic nevybralo, že ještě není připraven se na něco soustředit pořádně, a že bude dostávat hodiny navíc, aby si ujasnil, na co má vlastně talent.

Všechno bylo špatně.

„Tak co?“ Anlia si sedla na lavici, ale než stačil odpálit tu bombu posměchu, Anlia začala sama. „Magie hudby, chápeš to? Splnil se mi sen, už od mala jsem po tom toužila. Jen teda ten Kaym, co mě vedl na první hodinu, se tvářil, jako kdybych mu udělala čáru přes rozpočet, jako kdybych neměla právo tam být, ale já mu ještě ukážu, jen počkej. Takovej namyšlenej idiot.“

Ajax by se normálně zasmál, ale teď mu to nešlo přes pusu.

„Co se tváříš tak nebručeně? Jsi sluha?“

„A když jo?“

Anlia vykulila oči. „To jako vážně? Já se picnu. To ne! Ty a sluha? Vždyť si nedokážeš ani uklidit pokoj!“

Ajax zakroutil hlavou. „Ne. Jsem nic, ani ten sluha nejsem. Spokojená? Budu dostávat lekce navíc, abych se trochu vyprofiloval, a na přes rok to zkusím znovu.“

Anlia otevřela pusu, ale nevyšlo z ní nic. Jen se dívala, jak naštvaně odchází.

Na chodbě ho dohonila Runli, „hej Ajaxi!“

Neochotně se zastavil. „Co chceš? Vysmát se mi?“

„No to ani ne, to nechám na jiných, ale něco mě zajímá. Jak to, že máš najednou modré oči?“

„Co prosím?“

„Máš je modrý. Jako studánky.“

„To je blbost.“


Komentáře k textu