Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Svět lerků, anyků a menigů :  Barevné magické koule5

Barevné magické koule

Probral se na stole, kde si za normálních okolností psal poznámky, nebo spíš dospával rušnou noc. Zamrkal, ale všude kolem byla tma.

Posadil se a napravo od něj se rozsvítila lampa.

Trochu ho to vyděsilo, ale Čáryk se usmál. „Už je to všechno v pořádku.“

„Co se stalo? Co ze mě bude?“

Čaroděj vstal, promnul si spánky a vypadal starší, než před pár minutami. Nebo byl v bezvědomí déle? „Jak dlouho jsem byl mimo?“

„Několik minut.“

„Aha.“ Hlesl a spustil nohy z lavice. „Kde to jsem? Co se mnou bude? Mám se tam vrátit? Vrátím se, jestli je to třeba, jen mi řekněte, co jsem udělal špatně.“

„Nic, a to je právě ta potíž.“

„Já,“ zavrtěl hlavou a snažil se tomu porozumět, ale nevěděl kudy kam. „Nerozumím tomu.“

„Předpokládám, že tě moc neuklidní, když řeknu, že ani já z toho nejsem moc moudrý, že?“

Vykulil oči. „Ne, to vážně ne.“

„Nikdy jsem nic podobného neviděl, jako kdyby tě všichni chtěli, ale nikdo se k tobě nemohl dostat, jako bys je nechtěl.“

„Já nic neudělal!“

Seskočil, trochu se protáhl a promnul si oči. „Co to teda znamená?“

„Musíš ještě na jednu zkoušku.“

„Na jakou?“

„Už je ti dobře?“

„Bolí mě celé tělo, ale jdeme na to, chci to mít za sebou.“

Čaroděj vážně přikývl a jeho výraz nevěstil nic dobrého. Vedl ho znovu k výtahu, a i když se snažil být v klidu, stejně zaváhal.

„Neboj, jedeme někam jinam.“

„Dobře.“ Nastoupil, ale ruce se mu stejně potily a v ústech měl úplně vyschlo.

Vystoupili v té samé chodbě, nebo si to alespoň myslel, podle barvy dlaždic, ale po světlech nebylo ani vidu ani slechu.

Šli mlčky, až Čáryk otevřel jedny dveře a Ajax o krok ustoupil. Ve vnitř se míhala barevná světýlka, která jako by se dala do pohybu, jen když ho vycítila.

Z úst se mu vydral výkřik, ale Čáryk mu nedovolil, aby se dal do běhu a tak se díval, jak se na něj doslova vrhají.


Komentáře k textu