Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Svět lerků, anyků a menigů :  Slik ví pravdu121

Slik ví pravdu

„Cože? Zopakuj mi to ještě jednou,“ Slik zavrtěl odmítavě hlavou, „špatně jsem tě slyšel.“

Ulrin smutně pokýval. „Slyšel jsi víc než dobře. To my můžeme za to, že jsou lerkové tady s námi, to my jsme stvořili Zlobroně.“

„Ne, to ani náhodou,“ vrtěl hlavou a zvedl se, aby mohl přecházet po pokoji. „To není možné.“

Ulrin ho chvilku nechal, aby se s tím vypořádal, jak nejlépe jeho syn uměl a pak pokračoval: „Na začátku, když jsem byl stejně mladý jako ty, jsem toho o politice věděl, co by se za nehet vešlo. Studoval jsem stejně jako ty, snažil jsem se poslouchat svého otce, ale když jsem dosedl na trůn, bylo to úplně jiné. Jako kdybych to ani nebyl já. Zpětně si říkám, že za to mohla moje nezkušenost, že kdyby přišli s tím nápadem o několik let později, že by to snad dopadlo jinak, ale nestalo se tak. Místo toho, jednoho letního dne, kdy lerkové zažívaly vedra, že se i jezero ohřívalo, přišel jeden mladý inženýr, zemědělec a čaroděj. Nebudu tě nudit, jak probíhalo jejich jednání se mnou, nebo že se mé rozhodnutí ohledně toho vleklo několik měsíců, ale nakonec jsem souhlasil.“

„Souhlasil s čím?“

„Že koupíme od lerků půdu u jezera a budeme na těch loukách chovat buvoly. Jak jistě víš, je to nejlepší maso, které se dalo sehnat, krávy měly mléko, na kterém lerkové vysoce vydělávali a když dobytek pošel, i kůže nebyla úplně k zahození. Prostě už nás nebavilo, jak nás lerkové obírají o peníze, když na tom vlastně nic není.“

„A Pason souhlasil?“

„Nakonec ano. Samozřejmě to nebylo zadarmo, louka, začínající stádo, chovatel, ale do roka jsme měli stádo o sto hlavách, nic zásadního, ale stačilo to pro královské potřeby a později byl plánován rozvoj.“

Slik si unaveně nalil. Čekal velké ale, které taky záhy přišlo. Nikdy neslyšel o tom, že by menigové měli svůj vlastní chov nahoře na louce, nikdy neslyšel ani o tom, že by se o to snad pokoušeli.


Komentáře k textu