Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Svět lerků, anyků a menigů :  Ponorka12

Ponorka

Anlia zabubnovala prsty do stolu.

„Mohla by ses uklidnit?“ napomenul ji Wek a ona se na něj zamračila.

„Chtěla jsem to s ním oslavit, nemůžu za to, že ještě není dost zralý. Copak se nemůže radovat za mě? Za nás?“ opravila se a omluvně se podívala na Oulina a na Runli, kteří seděli naproti nim.

Oulin jen mávl rukou a dál sledoval blondýnu, která na něj každou chvilku mrkala.

„Možná by ses měla vžít do jeho kůže, taky by se ti nelíbilo slavit neúspěch.“

„Ale vždyť se nic tak strašného nestalo!“ vyhrkla Anlia, „tak ještě neví, co bude. To není, jako kdyby se stal někým podřadným. Příští rok má další šanci a věř mi, to uteče jako nic.“

Runli se zašklebila a Wek se naklonil blíž k Anlii. „Proč ti na tom tolik záleží, já ti nestačím?“

Anlia se na něj uměle usmála. „S tebou jsem pořád, chci být taky s někým jiným.“

„Chceš se rozejít?“

„Ne,“protočila oči v sloup, „jen jsem si to dneska chtěla užít i s Ajaxem, známe se už od malička.“

„Měli jste spolu něco?“

Anlia vystrčila bradu a svěsila ramena. „Kolikrát ti to mám říkat? Nic spolu nemáme, a nikdy jsme neměli.“

„Ale chtěla bys, viď?“

Anlia se snažila zachovat klid. „Kdybych s ním chtěla být, tak s ním jsem.“

Wek se zamračil. „A chceš s ním být?“

Anlia rozhodila frustrovaně ruce „potřebuju se napít.“ A vylezla z jejich boxu, aby si došla k baru pro drink.

Wek se nechápavě podíval na Runli. „Udělal jsem něco špatně?“

Runli si povzdechla a raději se zaobírala brčkem ve svém koktejlu, nemohla pochopit, co na něm Anlia vidí. Možná to, jak vypadal, ale rozumu pobral pramálo.


Komentáře k textu