Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Svět lerků, anyků a menigů :  Doma11

Matka vypadala stále zaraženě, ale aspoň se pokusila o úsměv. Prsty sevřela manželovu ruku, ale už se nevyptávala. Ajax si dal několik dortíků na talířek, „jdu k sobě, byl to náročný den a večer mám sraz s Anlií, chtějí to zapít.“ Nečekal na jejich reakci a raději se uklidil dřív, než mu stačili zakázat.

V pokoji se zamkl, což prakticky nikdy nedělal, ale teď chtěl tolik soukromí, kolik si byl schopen vytvořit. Talířek nechal na stole s rozházenými papíry do školy a svezl se na postel. Chvilku se díval do stropu a v hlavě měl naprosto prázdno. Ještě ráno se nemohl dočkat, co bude jeho osud, teď se toho k smrti bál. Jako by mu to konečně došlo v celé šíři.

Znamená to, že bude neporazitelný? Že bude moci čarovat, opravdově, bez omezení, že dokáže všechno? Že si jen vzpomene a stane se to? Jak by mohl? S Anlií to zkoušeli nespočetněkrát, malá kouzlíčka, která podle ní zvládne každý, ale on nikdy. I Oulin byl nadanější než on. Jak se to mohlo stát?

A pak si vzpomněl, co říkala Runli. Oči.

Zvedl se a podíval se na sebe do zrcadla.

Na první pohled to byl pořád on. Nedbale rozcuchané hnědé vlasy, bledé rty a výrazné obočí, ale oči už nebyly zelené, teď byly světle modré. Nemohl od svého obrazu odtrhnout oči, nechápal, jak se to mohlo stát.

 Co bude dál?

 


Komentáře k textu