Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba9

„Nenechám se tady od tebe urážet!“ vyhrkla ani nevěděla jak. „Copak já za to můžu? Nikdy jsem se o nic takového neprosila a stokrát raději bych byla, kdyby to bylo naopak!“

„No jistě. Ty ses o to vůbec nepřičinila, co? Vůbec ses nedomluvila s Perwidgema už tenkrát, co jsem tě ani pořádně neznal!“

„Ne! Teď mi křivdíš a ty to víš!“

Mávl po ní rukou. „Jasně. Všichni ti jen ubližují, nikdo ti nerozumí, všichni kolem tebe jsou špatní. Jen ty jsi tady ta chudinka.“

Anna se kousla do rtu. Neměla, co na to říci. Cítila se tak odstrčená. Byli z domu necelou hodinu a už se hádali o tom samém. Doufala, že se to srovná, že to překousne, když na to bude připravený, ale jak se zdálo, bylo to ještě horší. Neunesl, když ho viděli ostatní, když tím potvrzoval svojí neschopnost.

Milkor vztekle kopl do drnu: „Udělala si ze mě idiota!“ zopakoval jí znovu. Jak si mohl myslet, že se vydrží dívat na ni, na její dokonalé schopnosti, s kterými se nikdy nikdo nesetkal, jak je ovládá jeho žena, manželka, kterou měl chránit? Kdo kdy viděl, aby za běhu chytila hvězdici, hodila ji dozadu, aniž by se podívala a pak ještě přesně stanovila jeho diagnózu? Co vlastně ještě dokáže? Co před ním skrývá?

„Nemůžu za to,“ bránila se chabě.

Milkor se na ni podíval pln zlosti. „A kdo za to může?“

Anna polkla. Na to neměla odpověď, která by ho nezavedla tam, kde už ji obvinil před chvilkou.

„Mlčíš,“ odvrátil se od ní. „Mlčíš, protože cítíš vinu.“

Strašně ráda by vykřikla, že ne, že to není pravda, ale bála se, aby to ještě nezhoršila. Možná, že když vezme vinu na sebe, že se to srovná a on to ještě jednou zkusí.

„Slibuji, že se to už nestane,“ váhavě prohlásila, i když věděla, že to nemá valnou cenu.

Rozesmál se vysokým smíchem. „Kolikrát už jsi to řekla? No kolikrát?“

„Mockrát,“ neochotně přiznala.


Komentáře k textu