Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba8

Její manžel viditelně zbledl, ale nenechal se pobízet dvakrát.

Jejich pronásledovatelé pomalu odpadávali, ať už to bylo únavou, nebo strachem. Anna po nich hodila ještě další tři hvězdice a pak už je nechali definitivně na pokoji.

Pro jistotu ještě chvilku běželi, ale nakonec se zastavili na malém palouku, obklopeném vysokými duby.

Milkor sípal tak, že se o něj Anna začala tak trochu bát. Ale ona na tom nebyla o nic lépe. Její nohy se jí třásly od vypětí. V boku ji nesnesitelně bolelo. Před očima se jí zatmívalo od únavy.

Opřela se o strom vedle Milkora, který měl zavřené oči a zatínal zuby. Snažil nedat najevo, jak ho to vyčerpalo a Anna se o tom nechtěla bavit.

„Tak jsi je přeci jen zastrašila,“ poznamenal, když se jeho dech konečně uklidnil a on mohl promluvit.

„Zastrašili,“ opravila ho nyní spíše jen ze zvyku.

„Jistě, to my společně jsme po nich dokázali hodit hvězdice, aniž bychom se podívali, kam poletí, to dává smysl. Kde bys beze mne byla? Ještě že to táhneme spolu.“ Obviňoval ji roztrpčeně.

Anna na to už neměla sílu. „Byla bych mrtvá, kdybys mne nezachránil,“ odsekla mu.

Milkor na okamžik zaváhal. „Dostala by ses z toho na poslední chvíli, jako vždycky.“ Pokračoval v bojovném tónu. Vlastně nevěděl, kde bral tu jistotu.

Anna se naopak snažila zůstat klidná. „Možná, možná ne. Nevím, čeho tím chceš docílit,“ a sledovala ho, jak před ní přechází jako lev v kleci.

Milkor se na ni zlostně podíval. „Co tím chci dokázat? Co tím chci dokázat?“ zopakoval. „A čeho ty?“

„Já?“ Anna nevycházela z údivu.

„Jo, ty a netvař se jako svatoušek!“ osočil ji nepříjemně.

„Nebýt mne, tak jsme oba mrtvý!“ vyjela na něj, ale hned v dalším okamžiku toho zalitovala.

„A je to tady!“ hned se toho chytil, „to je přesně ono. Musela ses tam předvádět, jak jsi dokonalá! Jak na tebe nikdo nemá! Vždyť si ze mne udělala naprostého idiota!“


Komentáře k textu