Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba7

Milkor už byl zase u ní. Zvedl ruku a hvězdice kolem něj neškodně proletěla.

„Tak je třeba jen zastrašíme,“ navrhl nakonec Milkor, kterému už docházely síly. I Anna vypadala, že už dlouho toto vražedné tempo neudrží.

Anna se zastavila. „Zastrašíme?“ zopakovala a opřela se do kolen, aby se mohla vydýchat.

„Jo, prostě jim některé hvězdice pošleme nazpátek, jen tak aby je případně trochu zranily, ale ne aby je zabili,“ a na poslední část věty dal obzvlášť důraz.

„Když myslíš, že to pomůže,“ souhlasila trochu na rozpacích a chytila hned první, co se na ni řítila.

V ruce se jí dvakrát otočila. Anna si ji fascinovaně prohlížela. Měla šest břitů, pravidelně rozmístěných a na třech z nich byly drobné háčky. Střed byl pokryt zvláštními ornamenty, které Anna před tím nikdy neviděla.

„Anno!“ vykřikl a srazil ji na zem, čímž ji vrátil zpátky do reality. Ve stromě za ní se leskla kovová zbraň.

„Díky,“ hlesla. „Trochu jsem se zamyslela.“

„Tak příště nemysli,“ vyjel na ni, ale Anna v jeho očích poznala, jak je rád, že jí mohl být něco platný, že jí zachránil život.

Anna hodila svojí hvězdu po ženě, co stála nalevo od nich. Krčila se za stromem a připravovala se k dalšímu útoku.

Hvězdice jí pročísla vlasy a při té příležitosti jí ošklivě zranila obličej. Žena vyjekla jak bolestí, tak i překvapení.

Na okamžik se jako na povel všichni zastavili. Útočníci nevěděli, zda má cenu bojovat dál, Milkor byl vyděšený takovou přesností. On se ze tří pokusů trefil jen jednou a to jen škrábl jednoho z nich do stehna.

„Jdeme!“ zavelela znovu a táhla Milkora za sebou.

Chvilku váhali, ale pak se vydali za nimi.

Anna protočila oči v sloup a za běhu jim jednu poslala nazpět. Zasekla se jednomu do ramene. Okamžitě se skácel k zemi.

Milkor zastavil.

„Neboj, přežije to. Jen zlomená klíční kost a přetrženo pár svalů a šlach.“


Komentáře k textu