Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba6

Anna mu hodila jeho brašnu. Nekomentovala to. Neměla, co by k tomu mohla dodat. Měl pravdu jako vždycky.

„Rychle, musíme odsud!“

Další šíp projel okenní tabulkou a rozbil mísu s ořechy. Ani se neohlédli a vyšli zadním vchodem, který byl jen pár metrů od lesa.

Kolem nich se stahovali lidské postavy.

„Kam teď?“ zeptal se Milkor, když se rozhlížel po lese a zjistil, že jsou obklíčení.

Než stačila odpovědět, přímo mezi nimi projel šíp a nyní se kýval v kmeni stromu.

„To je jedno!“ a popadla ho za ruku. Táhla ho přímo od domu, do mnohem hustšího lesa. Šípy je pronásledovaly ze všech stran.

Anna zachytila zvuk toho, jak vyrazili dveře a nyní jí rozbíjí nádobí. Něco hledají, ale co, to netušila.

Prudce zahnula doleva právě v okamžiku, kdy jí na hlavu mířila ostrá hvězdice.

„Vylepšení,“ poznamenal na oko klidně, ale jeho rozšířené zorničky a neklidný dech vypovídali o něčem jiném.

Anna se zamračila. „Takhle se odsud živý nedostaneme,“ a stáhla Milkora na zem. Hvězdice odřízla kus kůry z kmene a pak se zastavila o další strom, pevně do půli zaražená.

„To je chceš všechny zabít?“ zafuněl na ni a zvedal se, aby si nepřipadal jako hlupák. Tentokrát ho zatáhla za vedlejší strom.

„Ne, jistě že ne,“ zavrtěla hlavou, jako by ji nikdy nic takového nemohlo ani napadnout. Ale on si všiml, jak se jí nebezpečně zaleskly oči.

Nemohl si pomoci, ale začínala ho vážně děsit. A to se opravdu snažil ji vidět pořád stejně. Pořád dokolečka si opakoval, že zabíjela jako pominutá jen pro něj. Nikdy by nikoho nezabila jen tak. Určitě. Je to přeci jeho Anna. Měl by jí víc věřit.

„Tak co chceš dělat?“ nechápal.

Anna se znovu rozběhla. „Já nevím,“ odpověděla nešťastně. Samozřejmě, že ji jako jediná možnost napadlo to, že by je zabila, ale copak mohla? Jen tak? Prostě proto, že je někdo poslal proto, aby ji zabili?


Komentáře k textu