Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba44

Anna se ještě dlouho dívala do ohně a přemýšlela, co bude dál. Cítila, jak se jí celý svět bojí a pokud ne, tak ji alespoň tak nenávidí, že to neumí ani zamaskovat. Případně obojí. Možná by měla jít sama. Nemůže ho zatahovat do věcí, s kterými nemá nic společného. A nemůže po něm chtít, aby umíral pro někoho, kdo ani neví, kdo je.

Jenže jít sama? To by znamenalo, že je podezřelá, všichni se na ni budou dívat, budou si ji prohlížet. Popis na ni docela přesně seděl a nebude trvat dlouho a možná bude muset opravdu zabíjet a to rozhodně nechce. Zvlášť ne po tom, co z ní udělali krvelačného vraha.

Dan se celou noc budil, ale vždy, když ji viděl, jak hlídá, se znovu uklidnil a usnul znovu. Anna si dovolila na pár hodin zdřímnout nad ránem. Ale spalo se jí těžce, protože ho musela poslouchat, aby se probudila dostatečně před ním.

Ráno si připadala, jako by ji něco přejelo.

„Dobré ráno,“ pozdravil ji s úsměvem na rtech. „Už je mi lépe.“

„Hm,“ broukla a vstala, aby se mohla lépe protáhnout, ale jakmile udělala jen pár pohybů, zvedl se jí žaludek a ona se okamžitě ohnula a zvracela.

Překvapeně se díval jiným směrem. „Je vám dobře?“

„Co myslíš?“ odsekla, když se její břicho trochu uklidnilo.

„Skoro bych řekl, že ani moc ne.“

Protočila oči v sloup a posadila se naproti němu ke stromu.

„Můžu nějak pomoct?“

„Jo,“ šlehla po něm pohledem, „pitomě se neptej.“

Semkl rty, ale už nic neřekl. Anna zhluboka dýchala a zavírala oči. Byla unavená. Z toho všeho jí bylo na nic a vždy, když se jí zase přitížilo, si vzpomněla na to, že je pravděpodobně těhotná. To už legenda neříkala. Pravděpodobně by z toho malinkého udělali zrůdu a z Milkora chudáka, kterého vyhnala. Čím víc nad tím přemýšlela, tím víc jí z toho všeho bylo zle. Nakonec si na chvilku zdřímla.


Komentáře k textu