Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba4

Jak vysvětlí svému dítěti, že se jeho maminky všichni bojí, dokonce i jeho otec, protože je prostě moc silná a kdyby se nekontrolovala, že by je všechny zabila, aniž by si to stačili uvědomit?

Nevěděla, jak dlouho tam seděla, ale dospěla k jednomu jasnému názoru, stejně jako pokaždé. Můžou za to Perwidgové. To oni ji dělají nepřemožitelnou, aby vyhrála. To oni za to všechno mohou. Vytvořili kolem ní hradbu, aby neměla přátele, aby jí nebylo líto zabíjet. Nenáviděla je za to! Co jí ještě zapomněli říct?

Slyšela, jak Milkor zabil terinda, necelý kilometr odsud. Zvedla se a odešla nahoru do postele. Byla to hra, která oba unavovala, ale byl to způsob, jak zůstat spolu. Bohužel je zatím jiný nenapadl a ona se cítila stejně jako loni, v kleci. Ale poučila se. Bez Milkora nemohla být. Možná chvíli, pro osvěžení, ale ne pořád. Ona ho milovala, a pokud to znamenalo, že v sobě bude potlačovat veškeré své schopnosti, pak je schopná tu oběť přinést.

Zkoušeli se dokonce jen tak potloukat po okolí, ale beze smyslu to nemělo jediný smysl.

Dokonce navštívili i jejich hrad, kde to nyní zelo prázdnotou. Měla je učit ona, ale odmítla to. Nemohla někoho jen tak učit, nechtěla se předvádět. Nikdo jiný si na to netroufl. Všichni se báli, že by se jim pak pomstila.

„Miláčku, jsem doma,“ volal na ni ze zdola bez nadšení.

Na chvilku ji napadlo, že by mohla předstírat, že opravdu spi, ale pak si řekla, že by to ho to jedině zbytečně vytočilo.

Maso bylo trochu tuhé, ale ani jeden to neokomentoval. Oba se mohli víc snažit, aby jim bývalo víc chutnalo.

„Milkore?“ nadechla se Anna.

„Hm?“ povytáhl obočí a nepřítomně dloubl do masa.

„Myslím, že bychom měli něco podniknout.“ A pak ještě dodala: „cokoli, jinak se tady zblázníme.“

Milkor odložil vidličku a podíval se na ni. „Už jsme to probírali mockrát. Nemáme, kam jít. Mne všichni litují, tebe nenávidí. Promiň, ale na to opravdu už nemám.“


Komentáře k textu