Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba303

„To neuděláš,“ pohrozila mu. „Víš, že tě zabiju. Nedělej to.“

„Nemáš nic, co bys mi mohla nabídnout a já ti naopak mohu vzít všechno. Už jsi to konečně pochopila? Teď okusíš ten pocit, když ztratíš všechno. Nic ti nezbude. Ale neboj, ty s tím nebudeš muset žít, za to já jsem musel!“ rozkřikl se.

Sáhl si do boty a vydal se k Tereze.

Nebyla schopná ani hlásky.

Anna přemýšlela, jestli se třeba nemá pomodlit, nebo tak něco.

Rozvázala poslední uzel.

Nůž se k Tereze nebezpečně přibližoval. Podívala se na Milkora, který ji sledoval. Tomáš se taky díval na ni. Věděli to. Tušili, že to tak nenechá. Nemůže.

Nadechla se. Musí to udělat, je to její rodina.

Slyšela, jak prořízl její kůži. Srdce jí prudce bušilo.

Křičela.

Ruce se jí zvedly vysoko do vzduchu a s nimi i prkna, co tvořily parkety. Jedna zasadila ránu Michalovi, druhá Trimm.

Zmateně se na ni podívali a v tu chvíli schytali další ránu.

Trimm se překvapením otevřela ústa.

„Ty zmije! Parkety!“ vykřikl Michal a vrhnul se nožem na ni.

Tvářila se jako bohyně pomsty. Vlasy jí povlávaly kolem hlavy a ona ho probodávala pohledem. Trimm třetím zásahem poslala k zemi.

Michalovi uhnula a on se rozmázl, jak dlouhý tak široký. Nůž mu vypadl z ruky a v tu chvíli odletěl z jeho vzdálenosti a mířil přímo na Milkora. Nehnul ani brvou. Nastavil provazy a pak si dýku nechal sklouznout do ruky.

„Já jsem tě miloval!“ křičel Michal na zemi, úplně v troskách svého žalu. „Miluju tě!“

„Pozdě,“ sykla. „Neměl si sáhnout na moje děti!“

„Já…“ odhodil jednu parketu, co se přiblížila moc blízko, „já jsem chtěl být jen šťastný. Nejdřív s tebou, pak bez tebe.“ Zavzlykal. „Mrzí mne to.“

Milkor mezitím osvobodil nejdříve Tomáše a pak Terezu. Ta byla pořád úplně zkoprnělá. Ani nemrkala, jen se dívala na svoji matku a na parkety, co kroužily po místnosti kolem ní.


Komentáře k textu