Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba281

„Vstaňte.“ Rozhodla. „Byly jste mezi těmi ženami, které mne sem vedly?“

Zaváhaly. Nevěděly, kam její otázka směřuje.

„Tak byly?“ zeptala se znovu.

„Ano paní.“ Váhavě souhlasily.

„Pamatujete si tu dívku, která šla vedle mne?“

Ta starší, co mluvila, se zamračila. „Možná ano, ale nejsem si jistá. Promiňte.“

Anna zamrkala. „Ty,“ ukázala na ni prstem, „pro ni dojdeš. Nikomu se ani slovem nezmíníš, co se nahoře stalo. A ty,“ ukázala na druhou, která se pod jejím gestem otřásla, „ty mne zavedeš do nějakého lepšího, prostornějšího a lépe udržovaného pokoje, kam vede více jak jeden vchod.“

Obě přikývly a společně se vydaly dolů. Ostatní Bojovnice byly někde schované, patrně ve svých pokojích, či někde trénovaly.

Annu dovedla do velkého pokoje, který se jí líbil mnohem více. Měl pětiúhelníkový půdorys, a v každé z nich byly zasazeny jedny dveře. Uprostřed byla sedací souprava a hned vedle byl bar. Osvětlená byla ze dvou oken, jedním z nich byl vidět měsíc.

Bojovnice obešla pochodně, a tak dovnitř vniklo měkké světlo.

„Děkuji,“ řekla. „Teď tady počkej. Potřebuji se s tebou a tvou přítelkyní se stráže na něčem domluvit.“

Uklonila se a poodešla do stínu.

Anna se natáhla do měkkého křesla a nalila si trochu vína. Vychutnávala si ten klid. Doufala, že to všechno vyjde. Musí to vyjít.

Konečně na jedny dveře někdo zaklepal.

„Dále,“ a mávla rukou, aby se otevřely.

Dovnitř vkráčela stráže s onou dívkou. Ta vypadala vyloženě vylekaně.

Dívce pokynula, aby se posadila naproti ní. Vstala a řekla těm ženám, aby se postavily za dveře a nikoho dovnitř nepustily a s nikým nemluvily.

Znovu přikývly a rychle vyšly ven. Skoro se jí zdálo, že si oddechly. Možná si myslely, že je chce všechny zabít.

Pokrčila rameny.

„Dáš si něco k pití?“ zeptala se zdvořile.


Komentáře k textu