Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba260

„Sledujte ji!“ zařval z plných plic, že to Anna nemohla přeslechnout. Znovu se zasmála, vlastně to byla vážně zábava.

Rychle zamířila za roh. A pak za další. Zapadla do nejbližšího hostince. Chtěla se trochu posilnit, ale hlavně se dozvědět, co se stalo nového.

Kupodivu měla štěstí. Hostinec byl plný lidí, všichni byli veselí a nikdo o ni nezavadil ani pohledem. Právě když vešla, se uvolnil jeden ze stolů, a tak k němu hned zamířila. Uvědomovala si, že nemá žádné peníze, ale v nejhorším je někde ukradne.

Sesunula se na židli a poručila si pivo a polévku.

Hostinský, vysoký robustní pán s matnou zástěrou kolem pasu, si ji ani neprohlédl a donesl, co chtěla. Chytrý to muž.

Chvilku jen tak poslouchala, o čem se baví a pak si vybrala jeden ze stolů, kde byli dva muži a diskutovali o nějaké události, co se stala nedávno.

Zhluboka se napila piva a přešla přes celou místnost.

„Můžu si přisednout?“ zeptala se zdvořile.

Prohlídli si ji od hlavy k patě. Neměla žádnou zbraň, protože svůj meč měla skrytý jako náramek kolem ruky, a tak nepůsobila nebezpečně. Možná trochu divně, když v těchto časech chodila neozbrojeně, ale pro ni to bylo lepší než být nebýt divná. Nebo tak alespoň působit do té doby, než zjistí, že je nebezpečná.

Jeden jí odstrčil židli, aby si na ni mohla sednout. Položila si pivo před sebe a dívala se na jeho hladinu. Nebylo špatné. Ale nejlepší také nebylo. Bylo trochu nakyslé.

Muži chvilku mlčeli, ale pak pokračovali.

„Říkal jsem ti, že jsme měli odvést ten vůz na západ, ne na jih. Teď už ho tam nedostaneme. Slyšel si, jak to chodí jinde.“

Druhý smutně pokýval. „Myslel jsem, že máme víc času než…“

„Než co?“ skočila jim do řeči Anna. Pokusila se nahodit prostý úsměv.

„Než sem přijde.“

„Kdo?“ zamračila. „Ona přijde Ellin?“ hrála dál.


Komentáře k textu