Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba238

Ten vypadal opravdu zmateně. Několikrát ho ještě propleskl, pak se ho pokusil převrátit na boka  trochu ho praštit do zad. Evidentně nevěděl o první pomoci o nic víc, než ona.

Nakonec Tereza vrazila facku Tomášovi.

Ten na ni zamrkal. „Co to bylo?“ nechápal a mrkal na ni, jako by nevěděl, kde je.

„To se zeptej tohohle idiota.“ Ukázala prstem na rytíře, který znovu bušil do bezvládného těla.

„Kdo je to?“ zašeptal sestře důvěrně. „A kde se tu vzal.“

Tereza mlčky ukázala na koně, co něco spásal kousek od nich. „Jezdec. To je on. Ten, co nás vyrušil, a pak tě dostal do bezvědomí. Už si vzpomínáš?“

„A co dělá s Iledem?“ zamračil se.

Tereza našpulila rty. „Snaží se ho sebrat smrti,“ odpověděla celkem poeticky.

Bratr ji zpražil pohledem. „Sebrat smrti? To jako, že ho zabil a teď toho lituje?“

„Tak nějak,“ přikývla a vstala ze země. „Ostatně se ho můžeš zeptat sám.“ A založila si ruce na prsou. Byl opravdu naštvaná. Jakým právem se do toho pletl? Co kdyby zabil omylem Tomáše?

Tomáš se taky vyškrábal na nohy a popošel k páru, jednoho bezvládného muže a druhého zoufalého. Nahmatal tepnu Ileda, pak se zasmušil a dal mu pravou masáž srdce. Tereza se na něj překvapeně podívala: „Ty to umíš?“

Nechal to bez odezvy a dal mu umělé dýchání. Několikrát proces zopakoval, dokud se Iled nerozkašlal. Pak úplně flegmaticky odešel a postavil se vedle Terezy.

„Takže, kdo jste?“ zeptal se rytíře. „A co tu chcete?“

„Mé jméno je Nervin. Chtěl jsem jen pomoci dámě v nesnázích, ale jak vidím, asi jsem se trochu přepočítal.“ Pořád vypadal hodně nešťastně.

„Malinko,“ procedila skrz zuby Tereza.

Nervin sklonil hlavu. „Je mi to líto. Dovolte, abych odčinil vaší chybu a stal se vaším ochráncem.“

Tereza vysunula bradu. Copak potřebuje deset ochránců? „Ne, děkuji, ale už své ochránce mám.“ A sekla pohledem po Ilednovi, který se ještě pořádně nevzpamatoval.


Komentáře k textu