Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba216

„Že není?“ nechápala Gibnis a nebyla v tom žádná přetvářka.

Anna se pod pláštěm zaculila. „A to jste nikdy neslyšela o Ellin?“

Žena vyprskla koňak, který právě vypila. Zdálo se, že váhá, jestli se má začít smát. „Ellin? Prosím vás! To jsou jen takové povídačky pro malé děti. Kdyby skutečně existovala, nikdy by to nenechala dojít tak daleko.“

Anna se odvrátila od okna a sedla si zpátky na židli. Dávala si s odpovědí na čas. „Takže vy v ní nevěříte? Ani maličko?“

Gibnis se naklonila přes stůl. Postavila sklenici na stůl a pátravě se zahleděla na plášť.

„Kdo jste?“

„Tak věříte?“ nedala se vyvést z konceptu Anna.

Chvilku si ji ještě pátravě prohlížela, ale pak se zase zaklonila a opřela se do hlubokého křesla. „Vlastně nevím, proč vám to říkám, ale když jsem byla mladší, snila jsem o tom, že se objeví. Že mne naučí, jak se správně bojuje, že mne povede. Každý den jsem čekala, že se objeví na koni, řekne mým rodičům, ona je vyvolená a já s ní odjedu někam do její skrýše, kde si přechovává svojí armádu, aby jednou mohla udělat pořádek.“ Znovu usrkla. „Jenže ona nepřišla. Žádná armáda není a já už v ni nevěřím. Nikdo by nebyl tak sobecký, aby nechal Rediovii tak zpustošit a nepokusil se ji zachránit.“

Anna polkla. Tohle nečekala. Možná by se na to příště ptát neměla. Kolika malým Bojovnicím ublížila naprosto mimoděk? Nechtělo se jí na to ani pomyslet.

„Možná bych se přeci jen napila.“ Vykoktala zmateně. Rozhodně už nepůsobila, tak jak původně zamýšlela.

Gibnis přikývla a nalila jí stejně vrchovatě jako sobě.

Anna několikrát usrkla a pak položila sklenici na stůl. Mnohem lepší.

„Tak proč jste ve skutečnosti přišla, paní neznámá?“

Musela si to rozmyslet, potřebuje schopné lidi, nemůže to zvládnout sama, ale je ona dost důvěryhodná? Stáhlo se jí hrdlo, když se zeptala: „Co byste dělala teď, kdybyste potkala Ellin?“


Komentáře k textu