Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba2

Pokýval hlavou, ale pořád se na ni nemohl podívat. Mělo to být naopak. Oba měli mít schopnosti, ale on měl být schopnější. Vždycky to tak v přírodě bylo zařízeno, že muž je silnější, ale u nich prostě ne. Tady se všichni zbláznili a on se jen může dívat, jak je dokonalá.

Myslel si, že mu to nevadí, že si na to zvykne, ale čím déle spolu žili, čím víc toho společně přemohli, tím palčivěji si to uvědomoval. Ona už ani nepoužívala své dovednosti, jediné čím se oháněla, byl meč a nadnášení. Všemu ostatnímu se vyhýbala, jako by to bylo něco špatného. On se mohl přetrhnout, aby ji nějak zaskočil, mohl trénovat jakkoli dlouho chtěl, ale ona byla vždy o krok napřed.

Když jí náhodou vyrazil meč, ona ho v druhé sekundě svalila na zem, a kdyby bojovali na život a na smrt, byl by mrtvý.

Bylo to téměř nesnesitelné. Šel na lov, po hodině se vrátil z lovu, celý hrdý z toho, že ulovil cervira, jenže ona už mu ho podávala pečeného. To nakonec vyřešili tak, že ona nechodila lovit.

Jenže všechno to bylo jen jako. Cítil, jak se začíná opět nudit. On jí nemohl v boji uspokojit tak, jak si ona představovala. Nemohla chodit lovit, protože ho to ponižovalo a jen tak jít nějaké zvíře zabít, to nebylo přijatelné ani pro jednoho.

Jenže pokud se domluvili, že on to nějak překousne, bylo to ještě horší. Byl doma, zatímco ona lovila, zraňovalo to jeho ego a Anna se cítila jako zrádce. Mluvili spolu v té době ještě méně, než dřív. Ona si vždy dodala sebevědomí, které nabývala, pak se na něj zbytečně utrhovala a pokud by s tím nic neudělali, jistě by se opět rozešli.

Milkor tedy chodil na lov, oba se trápili, ale ne tolik jako před tím.

Anna se na něj nyní usmívala, ale on věděl, že to není ten úsměv, jako když znovu ožil. To nebyl úsměv, který jí na tváři vykouzlil jeho ubohý vtip, když byli čerstvě zamilováni. Tohle bylo nucené, nešlo to od srdce.


Komentáře k textu