Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba14

Sotva slyšitelnými pohyby se zbavila všech, zbývala ta v čele. Ničeho si zatím nevšimla. Ani onen muž. To bylo štěstí.

Vzala tlustší kus klády a přiskočila k muži, který se na ni zmateně díval. Vypadala jinak než ty ostatní strašné ženské, ale ta kláda…co s ní hodlá dělat?

Přiložila si prst na ústa, aby mlčel. Pak mu rozvázala provazy a rychle přivázala kládu. Netrvalo to déle než pár sekund.

Pak ho zatáhla kousek od provazu. Nechala ho tam, jak byl a rozběhla se dál po své cestě. Je jeho věc, jak se svobodou naloží. Může se tam vrátit, může cokoli. Hlavně na ni může v klidu zapomenout, ona to nikomu neřekne, on také ne.

Slyšela, jak mu tluče srdce, jak se ohlíží za ženou, která se zrovna zastavila. Patrně poznala, že něco není v pořádku.

„No tak běž,“ nabádala ho, ale věděla, že ji neslyší.

Stál tam jako opařený a hleděl na ni s naprostým úžasem.

Bojovnice vykřikla zděšením. Rozběhla se nazpátek.

Konečně se rozběhl, přímo za Annou.

„Ale ne,“ sykla si pro sebe. Hlavně ať jí nic nevyčítá, to už by asi opět nepřežila. Ještě přidala, a zdálo se, že on taky.

Žena mezitím obhlížela její druhy a pak vztekle odkopla kousek větvičky. „Ne!“ zařvala, až ptáci vyletěli ze svých hnízd. „Nesmí nám utéci!“

Jedna, nebo dvě se probraly a nechápavě se dívaly na svojí vůdkyni. „Za nimi,“ poručila nesmlouvavě a kopla do jiné, co ležela na zemi v bezvědomí.

 Anna už nemohla, a tak se vyhoupla na strom a lezla vysoko do koruny. Při troše štěstí si jí nikdo nevšimne.

Jenže náhoda, či snad osud tomu chtěl, a ten muž si vybral úplně ten samý strom, kde se krčila ona.

Založila si ruce na prsou. „To snad ne.“ A vražedně se dívala, jak se šplhá nahoru.

Když vzhlédl a viděl ji tam, jak se tváří jako bohyně pomsty, prsty mu podklouzly a on se málem zřítil přímo na dobíhající Bojovnici.

Anna ho na poslední chvíli zachytila a vytáhla k sobě na větev.


Komentáře k textu