Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba130

On se neusmál, ale přikývl a podal jí ruku na důkaz uzavření dohody. Pevně se stiskli a pak Annu konečně rozvázali.

Ani nemusela nic dodávat a jejich vězňové byli odpoutáni také.

„Kde jsou teď Bojovnice?“ zeptala se rovnou.

Poškrábal se na čele. „V pevnosti uprostřed města.“

„Výborně, půjdeme na návštěvu,“ oznámila rozhodně.

Král viditelně zbledl. „K nim? Do pevnosti?“

Anna přikývla.

„To není dobrý nápad,“ zavrtěl hlavou.

„A to jako proč?“ nechápala a založila si ruce na prsou, zatímco vedle ní se postavila Melisa, z druhé strany Michal. Dan stál jen kousek od Melisy.

„Tak za prvé. Před několika málo hodinami jsme se stali nepřáteli na život a na smrt. Za druhé jsem porazil jejich hlavní vůdkyni. Za třetí pevnost je nedobytná, je to jediné místo, kde nemám svoje lidi. A za čtvrté, vloupat se tam, znamená smrt.“

Anna povytáhla obočí. „To myslíte vážně?“

„Smrtelně,“ přikývl.

„A já smrtelně vážně říkám, že tam musím a že jste se právě zavázali k tomu, že mi s tím pomůžete.“

Nadechoval se k odpovědi a Anna moc dobře věděla, co jí chce říct, ale předběhla ho. „Ani se nepokoušejte mi říkat, že z toho chcete vycouvat.“ Mírně do něho vrazila a on musel kousek odstoupit, aby nespadl. „To vy jste na mne tlačili, abyste se stali mými spojenci a teď, když vás potřebuji, možná naposledy, hned byste vycouvali?“

„Ale proč zrovna k nim?“ nechápal a snažil se udržet klidnou tvář. „Klidně vám pomůžeme, když chcete třeba napadnout celou zemi, ale bojovnice? Celej barák? Vy jste snad zešílela.“

Pokrčila ledabyle rameny. „Posloucháte mne a já říkám, že okamžitě vyrážíme.“

„Jen tak?“ vyhrkl a všechna jeho důstojnost byla pryč.

„Pokud máte potenciál na to, abyste vymysleli za těch pár minut, co tam půjdeme, nějaký lepší nápad, třeba nějaký plán, pak ne, nepůjdeme tam jen tak.“ Pozdvihla obočí a čekala.

Jednou kývl. „Chápu.“


Komentáře k textu