Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba12

Spala těžce, pořád se v myšlenkách vracela k okamžiku, kdy jí Milkor vydechl naposledy v náručí a děsilo ji, co následovalo potom. Celá opocená se budila, s očima navrch hlavy a pak dlouho nemohla usnout.

Když se konečně rozednilo, byla ráda, že má noc za sebou. Ovšem dostavili se žaludeční potíže spojené jak jinak než se zvracením.

S gustem si zaklela a ohnula se ke stromu. Modlila se, aby ji nikdo neviděl.

Modlitba byla vyslyšena a ona se mohla vydat dále po její vytyčené cestě. Jestli všechno půjde dobře, pak by mohla být na večeři v nějakém hostinci. Když byla naposledy ubytovaná v městské krčmě, nedopadlo to úplně tak, jak by si bývala představovala.

Když o tom teď tak přemýšlela, napadlo ji, že si opět velice chytře nevzala žádné peníze, jelikož to byla jedna z mála věcí, které byly pod Milkorovou správou. S ním odešla i veškerá její hotovost.

Otráveně kopla do stromu. Bude si muset poradit i bez nich. Jenže tentokrát to půjde asi velice těžko, vzhledem k tomu, že se už nikdo nenechá napálit, že je jen obyčejná a do boje s ní jen těžko někdo půjde. Na druhou stranu, když je tak nebezpečná, třeba jí nikdo nic neodmítne.

Cesta jí ubíhala celkem rychle, i když litovala, že si nemá s kým povídat.

Najednou přímo před sebou uslyšela hlasy:

„Já s vámi nikam nechci!“

„Bez nás nepřežiješ ani minutu,“ odporoval ženský hlas.

„Pch, co by mi tady tak mohlo ublížit?“

„Zvířata, lidé, co touží po kořisti, nadpozemské příšery o kterých se ti nikdy před tím ani nesnilo,“ vypočítávala klidně na prstech.

Anna se musela zasmát. Nadpozemské příšery, to určitě. Opatrně se přiblížila k nim, aby na ně viděla.

Muž se viditelně rozklepal, ale jeho hlas zůstal stejně odhodlaný. „Dokážu se o sebe postarat sám. Žádná banda nějakých potrhlých ženských mi v tom nemůže zabránit.“

Bojovnice se na sebe podívaly a pak probodly nešťastníka pohledem. „Půjdeš s námi,“ rozkázaly.


Komentáře k textu