Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba11

„Musíš si získat národy,“ ozvalo se uvnitř její hlavy tak nečekaně, že se hned začala ohlížet, mrkala a nemohla uvěřit tomu, že jí opravdu odpověděli.

„Národy? Proč?“ křikla na ně.

Čekala, zda ji i opět překvapí, ale jejich odpovědi se nedočkala. Pokrčila tedy rameny. „ A vlastně, proč ne?“

Chvilku přemýšlela, kam by měla jít jako první. Nejdříve jí na mysl přišla F´ling, ale to zamítla, protože pokud ji budou pronásledovat, nerada by svojí možná už jedinou přítelkyni, zavedla do nebezpečí. Pak ji napadla Gitrin a její národ, ale to bylo ještě nesmyslnější, protože ta ji jistě vidět nechce. Bude tam muset tak jako tak, pokud se má domluvit se všemi, ale čím později, tím lépe.

Mohla by za těmi, jak žijí v podzemí, ale nevěděla, jak se k nim dostat a pak, bylo to ona, kdo jim pravděpodobně zabil jednoho z nich. Ne, tudy cesta také nevedla. Zbývalo buď městští, loupugové, pirmundíci či krasterové.

Rozhodla se pro město. Nedaleko odsud jedno menší bylo, a alespoň zjistí, jak moc si na ni všichni pamatují a co se o ní vlastně povídá.

Podívala se na slunce, které se pomalu koulelo směrem na západ. Má možná tak tři hodiny světla. Pochmurně se podívala do míst, kde jí zmizel Milkor z očí a vydala se doleva odtud.

Pokračovala lesem, poslouchala, jak šumí, jak si ptáčci zpívají ve větvích a nadávala na svůj osud.

Když se setmělo, váhala, zda má pokračovat. Klidně mohla, tma jí od jisté doby nevadila, ale kdyby někoho potkala, nerada by to vysvětlovala. S píchnutím u srdce si vzpomněla na to, jak jí Milkor vyčítal všechny její zvláštnosti, a tak se rozhodla, že se pro jistotu utáboří.

Ulovila si něco na zub, opekla to na ohni a právě ve chvíli, kdy ji tma úplně pohltila, se uložila k nepohodlnému spánku.


Komentáře k textu