Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Volba1

„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě.

„Co myslíš?“ odsekla mezi dvěma dávivými zvuky.

„Jen jsem chtěl pomoct,“ pokrčil rameny a otočil list novin na další stránku.

„Tak se neptej, tím mi pomůžeš nejvíc.“ Křikla na něj ještě.

„Jak myslíš,“ odpověděl si pro sebe. A znovu otočil novinami. Nic nového, všechno při starém. Jako by se čas zastavil a všechno na světě začalo stagnovat. Žádné spory, žádné boje, žádné nepokoje. Už rok se nic nedělo. Jako by tady vždy byl klid a mír.

Otočila kohoutkem a on slyšel, jak si na sebe stříkla kapičky ledové vody. Samozřejmě mu bude tvrdit, že to nic není, že jen něco špatného snědla. Nedokáže si připustit, že by mohla čekat jejich miminko.

Anna se objevila ve dveřích a zachytila se o dřevěný rám. „Nic to není, jen jsem něco špatného snědla.“

Láskyplně se na ni podíval: „Já vím, už druhý měsíc, vždycky po ránu něco náhodou sníš a ono ti to zrovna nesedne.“

Zpražila ho pohledem, ale neodpověděla. Asi má pravdu. Možná je vážně těhotná. Ale to si nyní rozhodně nemůže dovolit. Jak by s tím mohla bojovat? Vždyť by to malé nemohla vystavit takovému nebezpečí!

„Dáš si čaj?“ zeptal se jí z kuchyně, kde pískala konvice.

„Hm,“ broukla. Co když by tomu drobečkovi nechtěně ublížila?

„Nedělej si s tím starosti,“ a vrazil jí hrnek do ruky. Někdo normální by ho upustil od horkosti, ale Anna si toho ani nevšimla. „Zvládneš to jako vždycky.“

„Zvládneme to.“ Opravila ho a upila trochu horké voňavé tekutiny.

Milkor se jí vyhnul pohledem. Jistě, oni to zvládnou. Jak jinak. Ona nepřemožitelná, on budižkničemu.

Všimla si jeho rozhořčení, a tak k němu natáhla ruku. „Nemůžu za to a ty taky ne.“


Komentáře k textu