Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema a  Benem93

Přišlo třetí kolo. Probodávali jsme se pohledem, zatímco se roboti ukláněli a pak jsme s novou vervou zasazovali rány protivníkovi, ale bylo to moc vyrovnané. Bylo jasné, že někdo z nás musí trochu zašvindlovat a vzhledem k tomu, že jsme čekali oba moc dlouho, vyrazili jsme na protiútok společně. Já jsem v mžiku ovládla Zeeho, zatímco Charlie zůstal v moci Bena. Oba si zároveň sedli na zem a my se začali smát.

Bylo to jako vrátit se do našich dětských her, kdy jsem seděla v Benově pracovně, kde měl spousty součástek, které jsem ani nevěděla, kam patřili původně a montovával různé věci, od toustovačů až po mikrovlnky a pak dál, začal s malými roboty, které dokázaly jen říkat: „Moc mě těší a děkuji,“ až po ty složitější, s kterými jsme si hráli v jejich zahradě, každý jsme drželi konzole a bojovali jsme proti sobě s takovým zápalem, že jsme mnohdy ani neslyšeli, že máme jít k jídlu, nebo že už je tam mamka, aby mě vyzvedla. A pak jsem se odstěhovala a Ben zůstal na hraní s roboty sám. A pokaždé, když jsme se setkali, přivezl dvě bedny a my bojovali na život a na smrt až do doby, než jsem dokázala si svého robota ovládat sama, jsme byli vyrovnaní. Pak jsem začala vyhrávat a nakonec jsme spíš podváděli, než bojovali, ale stejně to bylo vždycky něco, na co jsem se těšila jako na Vánoce.

Dali jsme si pauzu po dvanáctém kole, kdy se ze Zeeho začalo nebezpečně kouřit, pravděpodobně jsme mu zavařili převody. Otevřel bílé víno, a když jsme si připili, sedla jsem si naproti němu, zatímco on rozebíral Zeeho. Jeho ruce byly neskutečně hbité, věděl přesně na, co a kdy má zatlačit, co povolit a všechno mu šlo tak rychle a samozřejmě, že jsem to musela obdivovat.

„Taky ses zlepšil,“ usmála jsem se, když jsem viděla jen jeho kmitající ruce, které se stávali stále rychlejší.

„Léta praxe, ale jo, dostal jsem se trochu dál.“


Komentáře k textu