Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema6

Ema

Stála jsem na mostě, špičky bot mi přesahovaly okraj a já se asi po tisící posunula o kousek vedle, asi abych visela nad několika set metrovou hlubinou perfektně. Prsty jsem svírala zelené zábradlí a uvažovala jsem, jaké to bude, až poletím.

Až mi kolem konečků prstů bude prokluzovat vítr, až se osvobodím od pevné země, až budu volná jako pták. Všechny starosti nechám daleko za sebou, a celý můj život se vejde do několika sekund volného pádu.

Zavřela jsem oči a nechala se tou myšlenkou prostoupit.

Poletím, alespoň na pár vteřin.

„No tak Emo!“ slyšela jsem jen několik kroků ode mě a usmála jsem se. Naposledy jsem se podívala dolů, tam kde se vinula tmavě modrá řeka a zhluboka jsem se nadechla.

Povolila jsem sevření prstů a pak jsem se oddala pádu. Ruce jsem měla roztažené, jako bych chtěla obejmout hlubinu pode mnou, všude kolem mě hučel vítr a na tváři jsem měla úsměv, dokud jsem se dostatečně nepřiblížila zemi.

Poprvé jsem zaváhala.

Vítr mě šlehal do tváře a já viděla temné vody, každý kámen, všechno, co by mě dokázalo v několika sekundách zabít. Před očima se mi objevili přátelé, má rodina. Jak jsem mohla být tak sobecká?

Sevřela mě obrovská ruka strachu a musela jsem zavřít oči, abych se na to nemusela ani vteřinu dívat. Jenže na poslední chvilku jsem si to rozmyslela, otevřela jsem oči a přímo proti mně, myslím na kraji řeky a tak trochu vzhůru nohama, stál muž, zahalený celý do černé a díval se mi přímo do očí.

A pak jsem vyletěla vzhůru.

Radostně jsem zavýskala a slyšela jsem, že i mí kamarádi na mostě ječí nadšením. Smála jsem se jako šílená, všechen adrenalin, který se mi vylil do žil, se proměňoval v nadšení, která hraničila s extází a já se houpala pod mostem, naprosto nemohoucí ničeho.Bylo to úchvatné a já si hned slíbila, že to musím udělat ještě jednou. Ještě jednou skočit bungee jumping.  


Komentáře k textu