Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Julie a Marika (začátek září)31

„Julie!“ vyhrkla naštvaně. „Kdybych tam byla, asi bych po tobě něco hodila. Tak bylo něco?“

„Povídali jsme si, nakonec se trochu uvolnil a pak…“ nechala jsem to vyznít do prázdna, abych to trochu natáhla a Marika na druhém konci telefonu zasténala.

„Pak mi dal pusu na tvář a já odjela domů.“

Zavládlo ticho a já mohla slyšet, jak Ema dole nadává.

„A půjdete spolu někam ještě?“

„Uvidíme se ve škole.“

„Julie,“ napomenula mě mile.

„Nevím,“ nakonec jsem řekla po pravdě. „Vážně se mi líbí, ale nejsem si jistá, co si myslí o mě. Možná jsem ho trochu vyděsila, ale jestli nezvládne trochu mojí podivnosti, pak se mnou nemůže být.“

„Jo, na tom něco bude.“

Znovu jsem se musela usmát. Nebylo snadné být mou kamarádkou, poznala jsem okamžitě, když někdo lhal a dokázala jsem všechny přimět, aby mi říkali jen pravdu. Byla bych ten nejlepší policista na světě, ale tohle zaměstnání mě nijak nelákalo, chtěla jsem vystudovat práva a být právnička, brát velký peníze a žít si na vysoké noze. Takový byl plán.

„Uvidíme zítra ve škole, co se bude dít.“ Kousla jsem se do rtu, jen co jsem si to představila.

„Určitě to dobře dopadne.“ Povzbudila mě Marika, „a ty bys teda chtěla?“

„Nevím,“ udělala jsem pomlku, „možná.“

Marika se na druhém konci telefonu rozesmála. „Jsi strašná, víš to, že jo? Hele musím končit, uvidíme se zítra ve škole.“

„Jo, měj se.“ Zaklapla jsem telefon a dívala jsem se na dveře, kde se za okamžik ukázala Ema a culila se od ucha k uchu.

„Takže pizza a kino?“

„Víš, že nesnáším, když tohle děláš.“


Komentáře k textu