Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Linda3

Linda

„Taky by ses mohla trochu uvolnit,“ nadhodila Miriam, „je to jen pitomá chata.“

„Nikdo mě nepozval,“ odpověděla jsem ne právě nadšeně a sedla jsem si do naší lavice v zadu u dveří. Vytáhla jsem sešit na dějepis a podívala se Miriam do tváře. „A tebe ostatně taky ne.“

Pokrčila rameny, jako by to byla jen formalita. „Jestli chceš, pozvou tě na zlatém papíře, hlavně pojeď. Musíš se trochu uvolnit, něco zažít, nemůžeš být pořád jen zalezlá někde v knížkách. Mladá jsi jen jednou.“

„Už jsem docela stará,“ neodpustila jsem si, „za týden mám narozeniny, pamatuješ?“

Miriam se opřela o opěradlo židle. „A mohla bys to tam oslavit. Kdybych to naznačila správným lidem, pak…“

Ani jsem jí to nenechala doříct. „Ať tě to ani nenapadne!“

Zářivě se usmála, „jako by se stalo.“

„Ahoj, už jste slyšeli o Lipnici tenhle pátek?“

Dělala jsem, že tam nejsem a propiskou jsem čmárala na desky sešitu, zatímco holky probíraly, koho už pozvali a koho ne. Tohle se mě netýkalo. Nebyla jsem právě nejzajímavější část holčičí populace v naší třídě, natož pak v našem ročníku, i když neříkám, že to byla výhradě chyba druhých. Měla jsem ve zvyku se spíš stranit, než být středem zájmu puberťáckých spolužáků a tak jsem proplouvala střední školou nepozorovaně.

Zazvonilo a já byla ráda, že se konečně Alice otočila a Miriam se na mě zářivě usmála.

„Ne, nepojedu a už vůbec tam nebudu slavit narozeniny. Na to zapomeň.“

Pořád se usmívala.

„Ne, ani omylem, slyšíš? Prostě ne.“

„Nevím, čemu se tak bráníš?“ zeptala se spíš řečnicky, než že by jí skutečně zajímaly mé důvody. A po pravdě? Žádný pořádný důvod jsem neměla, pokud nepočítám to, že bych se strašně opila, i kdybych vůbec nechtěla a pak by se mohli stát věci, které by se stát jednoduše neměli.

„Pojede i Jakub.“


Komentáře k textu