Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Julie a Robert216

Julie a Robert

„Udělej něco!“ ječela na mě už asi podesáté.

„Nemůžu, je skoro mrtvá. Nech ji jít.“

„Nemůžu,“ popotáhl a otřela si zarudlé oči. „Copak jsi jí neslyšel? Myslí, že za to můžu já, že já jsem jí zabila.“

„Ne, ten co jí to udělal, za to může. Pochopila to. Ví, že bys jí nikdy nic podobného neudělala.“

„Nemůžeme jí nechat zemřít. Co řekneme její matce? Že já jsem v pohodě a ona je mrtvá? Ani nemám škrábnutí, bude jí jasné, že je to moje vina. Že jsem neudělala víc.“

„Nejde to, je moc zraněná, tohle nespraví v žádné nemocnici.“ Seděli jsme vedle bezvládného těla a můj soukromí odhad byl, že Marika už není mezi námi.

„Jsi upír!“ vyhrkla a znovu si otřela oči. „Můžeš jí vyléčit krví.“

Polkl jsem. Doufal jsem, že tuhle část si nebude pamatovat, nebo si jí alespoň nevybaví.

„Je moc zraněná, ani moje krev jí nepomůže.“

„Můžeš to alespoň zkusit.“

Zavrtěl jsem hlavou a odvrátil jsem se od ní.

„Miluješ mě?“

„Ne.“

„Tak to pro mě udělej.“

Ta její schopnost byla na zabití. Vážně jsem jí nenáviděl a dal bych cokoli, aby to dokázala aspoň na chvilku vypnout.

„Je moc zraněná, pravděpodobně to nic neudělá. Navíc si jí slyšela. Nechce už dál žít.“

„Bolí jí to. Prožila si své, ale je mladá, celý život má před sebou, nemůžeme jí nechat umřít!“ naklonila se k ní, „ještě dýchá, prosím.“

„Ani nevíš, co po mě chceš. Víš, jaká je pravděpodobnost, že jí to vyléčí? Asi tak deset procent. A že se s ní stane upír? Asi tak padesát. A že zemře? Asi tak sedmdesát. Chápeš? Je mrtvá, nic s tím neuděláme.“

„Může žít jako upír.“

Praštil jsem se do čela. „Ne, to nemůže.“

Naklonila hlavu na stranu.

„Není to tak snadné, nechtěla by to. Věř mi.“


Komentáře k textu