Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema201

„Pozvala mě dovnitř, stejně nadšená, jako já se shledáním. Nabídla mi chléb upečený od ní, mléko a seznámila nás s Felixem, oficiálně. Nikdo z nás si neuvědomil, co se děje, nikdo nevěděl, co se má stát. Mluvila o tom, že naše matka, společná, podvedla našeho otce a porodila Felixe, aniž by se o tom dozvěděl, když byl na cestách, aby našetřil nějaké peníze pro rodinu. Mluvila o tom, že Felixe vychovávali moc milý rodiče, že je na nás moc pyšná, že nás matka moc milovala, že milovala mého otce a že jen jednou uklouzla. A že otec to udělal proto, aby nás všechny ochránil. Že náš starší bratr v sobě měl zlo, že když se prolomila kletba, měl v sobě i vlkodlaka i upíra a že to nemohl dopustit. Když se jeho srdce proměnilo v kámen a začala přeměna, musel zabít naší matku a pak sebe. Bylo to tak nejlepší.“ Znovu se odmlčel a já jsem netrpělivě čekala.

„Víš, co byla její poslední slova?“

Nevěděla jsem.

„A teď musím zemřít já. Miluju vás oba, postarejte se, aby můj odkaz přežil.“

Zachvěla jsem se.

„Skočili jsme na ní společnými silami, nikdo nám nedal povel, věděli jsme že to musíme udělat a zároveň jsme věděli, že to dělat nemáme, doteď si pamatuji, jak jí drásáme krk a lačně sajeme její krev, jak se její tělo zmítalo pod našimi…“

„To stačí.“ Zašeptala jsem. Motala se mi hlava. Pouliční světlo začalo blikat a auta kolem nás začala houkat.

„Omlouvám se.“ Řekl ochraptěle, ale nepodíval se na mě. Seděla jsem na lavičce a nepřítomně jsem se dívala před sebe.

„Takže já jsem potomek tvé sestry, kterou jsi vlastnoručně zabil?“

Teď se na mě obrátil. V tváři měl vepsáno bolest. „Ano.“

„Proto nemůžeme být spolu?“

Zdálo se, že ho to zmátlo. „Je toho víc.“

„Víc?“ zajíkla jsem se a auta se rozhoukala ještě hlasitěji. Slyšela jsem, jak se zapnula televize v domě nad námi, jak se v kabelce mrňous vrtí, a měla jsem dojem, že to bude jeho smrt.

„Ano, víc.“

„Co víc?“


Komentáře k textu