Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Druhá šance2

Trochu jsem se protáhla, obdivovala jsem své hubené a pružné tělo, měla jsem dojem, že jsem tak před tím nevypadala a pak jsem se podívala na tu dívku. Udělala ke mně krok a chtěla něco říct, ale já jsem byla rychlejší.

Tesáky mi narostly závratnou rychlostí a mé instinkty lovce byly v pohotovosti.

Skočila jsem a porazila jsem ji k zemi.

Byla jsem tak blízko, chtěla jsem ukojit hlad, který ve mně narůstal jako bouře, ale on mě držel, bolestivě mi svíral ruce za zády, a jak jsem tam tak ležela, dívka se vedle mě se třásla a dívala se na mě, jako na zrůdu.

A tehdy jsem si vzpomněla.

„Co jste mi to udělali?“ dolní ret se mi třásl a tesáky se zatáhly někam do dásní. Jeho sevření trochu povolilo, ale nedělala jsem si iluze, že kdybych zkusila dívku napadnout, že by mi to snad dovolil. Ale já to neměla v úmyslu. Neměla jsem zájem na tom, abych někomu ublížila.

Svaly jsem povolila a trochu jsem couvla od dívky, která na mě vyděšeně třeštila oči a třásla se na podlaze. „Jsem upír, že jo?“ Hlas se mi podivně třásl, jako bych to ani nebyla já, připadalo mi, že celé té situaci jen přihlížím.

„Ano.“

Přikývla jsem, po tom všem, čím jsem si prošla, jsem byla upír.

Ani jsem se tomu nemohla zasmát, ani jsem se nemohla naštvat, jen jsem tam stála a dívala se na upíra, který mi to udělal. A on vypadal zklamaně, zničeně, opuštěně.Nakonec jsem se odvrátila, už jsem to déle nesnesla.  


Komentáře k textu