Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema a Patrik170

Ema a Patrik

Zazvonil v pět.

Otevřela jsem dveře, protože máma byla zrovna v koupelně.

První, co jsem viděla, byly růže. Spousty růží.

„Omlouvám se,“ řekl Patrik za nimi a vrazil mi je do ruky. Nejistě jsem si je od něj vzala a pozvala jsem ho dál, připadalo mi to jako to nejmenší, co můžu udělat. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo v jídelně, a dospěla jsem k názoru, že jsme byli oba unáhlení.

Možná jsem milovala Samuela, možná ne, ale on mě každopádně nechtěl. Nevěděla jsem proč, ale zdálo se, že se to nikdy nedozvím. A pak tady byl Patrik. Ano, byl trochu moc žárlivý, ale jinak byl vážně dobrý, hodný, měl mě rád, trpěl všechny moje nálady, uměl mě rozesmát, s ním jsem se cítila celkem svobodně. Nikdy se neptal na ty podivnosti ohledně mě, a jak se zdálo, ani ho to moc netrápilo.

Sedli jsme si obýváku a on si prohrábl vlasy: „Promiň, hrozně jsem vyletěl, neměl jsem.“

„Ne, taky jsem se nezachovala zrovna nejlíp.“

„Jen jsem žárlil,“ roztomile u toho svraštil obočí, asi jako když se mě snažil uhnat na tom, že mi sestřelí papírovou růži a nic netrefil.

„Jo, ale nebylo na co.“ Dobře, trochu jsem lhala, ale bylo to tak pro oba lepší. Navíc jsem silně pochybovala o tom, že by se o tom Samuel někdy před ním rozhovořil, a já jsem to taky neměla v plánu a byla jsem si celkem jistá, že tam nebyl nikdo, kdo by nás viděl.

„Já vím,“ přikývl vážně, „naprosto ti důvěřuju.“

Usmála jsem se. „To je dobrý vědět.“

„Ne, myslím to vážně,“ přisedl si blíž a vzal mě za ruce. „Emo, když ses se mnou dneska rozešla, bylo to jako by ve mně něco umřelo a pak mi to došlo.“

Sklopila jsem oči a on pokračoval. Vzal mě za bradu, něžně, jako by se bál, že by mě mohl rozbít, podíval se mi přímo do očí a řekl: „Miluju tě.“


Komentáře k textu