Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Marika161

Marika

Byla jsem zmlácená, znásilněná a prakticky jsem neměla sílu ani na to, abych se posadila. Ležela jsem na zemi a čekala jsem na smrt, a kdybych to mohla jakkoli urychlit, udělala bych to. Jenže jsem nemohla. I kdybych měla provaz, na kterém bych se mohla oběsit, nedokázala bych to.

Dveře se otevřely a já jsem neměla ani sílu zavřít oči, abych se na ten jeho obličej nemusela dívat, na jeho kila na víc, prasečí oči a rozšklebená ústa, nemohla jsem.

A tak jsem zjistila, že to není on, ale někdo jiný, bledý mladík s vodově modrýma očima a velkýma ušima. Dotkl se mé napuchlé tváře, hodil přese mě deku a posadil se vedle mě.

„Omlouvám se za něj, ale k té druhé jsem ho pustit nemohl a tak jsem obětoval tebe.“

Na sucho jsem polkla.

„Julie je v pořádku, to jsi ráda ne? Nevztáhli jsme na ní ruku, myslel jsem, že bys to ráda věděla.“ Rty se přiblížily k mému uchu, „abys mohla myslet na něco pozitivního.“

„Proč?“ skoro jsem ani nepoznala svůj vlastní hlas, ale byla jsem to pořád já.

„Protože ty jsi tady omylem, neměli tě vzít sebou, to ona je ta důležitá.“


Komentáře k textu