Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Linda160

Linda

Seděli jsme na obědě, jen já a vlkodlaci. Hezké, skoro se mi líbilo o tom tak přemýšlet, připadala jsem si výjimečně. Felix si na mě stále ještě neutvořil žádný názor, alespoň co jsem tak mohla posoudit, když jsem mu nelezla do hlavy a Miriam, ta byla prostě Miriam. Jak jsem řekla, znala jsem jí od malička.

„Nechci tam jet.“ Oznámila jsem jim už potřetí.

„Měla bys trénovat. Třeba tam zjistíš něco, co ti pomůže s tím, no z toho snu.“

Zašklebila jsem se a vidličkou jsem napíchla brambor. „Je to pitomost. Nikdo mě nepozval a nikdo mě nezná. Můžu tam zase provést nějakou hloupost, navíc tam jede i Jakub s Alicí a necítím se na to, abych je viděla jako dvě hrdličky.“

Miriam se na mě zle podívala. „Musíš s tím začít něco dělat.“

„S čím?“

„S tím, že nemáš žádný sebevědomí.“

„Hlavně že ty ho máš za nás za obě.“

„Protože vím, co všechno dokážu a oni ne.“

„Jo, proměnit se v lišku, jak sexy.“

Zpražila mě pohledem a Felix se nejistě usmál. „Víš co? Tak si trucuj doma. Buď zalezlá v té své ulitě a počkej si, až tě zase někdo napadne ve spánku, ale já tam tentokrát nebudu, ani Felix, protože my jedeme.“

„Ale proč?“ tentokrát jsem vidličkou brambor začala mašírovat, dokud mi Felix tu vidličku nesebral.

„Protože to bude zábava.“

„Nebude. Moje dva poslední pokusy na zábavu nedopadly právě nejšťastněji.“

„To se teď zlomí.“

„Ani náhodou.“

Miriam zašoupala zle čelistí. „Jedeš a basta.“

„Ne.“

„Konec diskuze, jedeš. Ve čtyři tě nabereme.“

„Ne,“ řekla jsem prostě, ale věděla jsem, že jsem prohrála. Navíc by to mohla být vážně zábava. Když si dodám trochu odvahy, nemusela bych být tak marná, jako vždycky.

Miriam se vítězně usmála, jako by poznala, kam moje myšlenky směřují. „Věděla jsem, že budeš nakonec souhlasit.“„Ne­souhlasím.“ „Já vím, že ne.“


Komentáře k textu