Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Robert16

„Julie,“ usmála se otráveně, zdálo se, že jsem jí ničím nezaujal, jen považovala za nutné, říct ahoj a zase jít. S ní odkráčely další dvě dívky a mě okamžitě došlo, s kým jsem měl tu čest. To ona je jádrem této třídy a ona udává tempo, kam se zařadím.

Hned jak jsem měl příležitost a promluvil jsem s několika spolužáky, jsem se za ní vydal, ale zdálo se, že je spíš znechucená mou přítomností, než že by stála o to zjistit podrobnosti o hezkém cizinci, jak se o mně některé vyjádřily.

Jediné, co jsem se dozvěděl z rozhovoru s její spolusedící Marikou bylo to, že jsem moc bledý a že se tvářím chladně a odmítavě.

„Ahoj,“ snažil jsem se potlačit svou uzavřenou povahu, jak nejlépe jsem to dokázal, protože právě tahle dívka byla klíček k úspěšné misi.

„Ahoj,“ všechny tři na mě upřeli své oči, Julie je měla modré jako dvě studánky.

„Omlouvám se, ale zapomněl jsem vaše jména.“

„To jako vážně?“ Julii se zableskly oči zájmem.

Dovolil jsem si zčervenat. „Julie, že? Nechtěl jsem říkat, že si pamatuju právě jen tebe.“

„Roztomilé,“ ohodnotila mě a pořád si mě pobaveně prohlížela. „Marika a Renata, Zuzka je někde na chodbě.“

Čekala, až něco povím a já zalovil v paměti, jak se vede konverzace s někým, na koho chci zapůsobit. Bohužel už jsem něco podobného nepraktikoval několik desítek let, takže tahle primitivní věc trochu pokulhávala.

Julie čekala a sledovala mě, jak se topím, aniž by mi pomohla. Zdálo se mi to, nebo nás opravdu sledovala pokradmu celá třída?

Nakonec se nade mnou smilovala. „Co kdybych ti ukázala školu?“


Komentáře k textu