Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema159

„Nic podobného jsem nikdy neviděl.“ Vydechl a já jsem se usmála, bylo to víc, než jsem si bývala přála.

A pak se ke mně shýbl a políbil mě. Krátce, ale cítila jsem z toho, jak moc mu na mě záleží, tu naléhavost.

Pomalu se ode mě odtáhl a nechal na malý okamžik problesknout trochu ze svého nitra. Dívala se na mě stejně zoufale, jako já na něj, viděla jsem na něm, jak moc trpí, že je tady se mnou a zároveň by být neměl, to všechno se skrývalo v jednom jediném pohledu, který pominul, jakmile se odvrátil. Pustil naše ruce a pak se na mě smutně usmál. „Nikdy.“

A znovu to byl jen kamenný a prázdný obličej, který mi nabídl.

Trhalo mi to doslova srdce, když se otočil a mávl na taxík, který kolem projížděl. Vzal mě domů a my jsme celou dobu mlčeli, dokud jsme oba nevystoupili u nás a on nezaplatil.

Už jsem to dál nedokázala snést. Pouliční lampa zablikala a pak prskla. Ani jeden jsme se na ní nepodívali.

„Proč?“ dolní ret se mi třásl a já bych nejraději praštila jeho nic neříkající obličej, protože jsme to tam dneska spatřila, věděla jsem, co ke mně cítí.

„Nemůžu tě milovat.“

„To je nesmysl!“ už jsem brečela.Rukou mi chtěl setřít slzy, ale nakonec si to rozmyslel. „Já nemůžu, je to ve mně, ty jsi dokonalá.“ Políbil mě na čelo a pak se vydal ulicí pryč.  


Komentáře k textu