Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema158

A pak jsem si všimla zajímavého úkazu, že na mě dívky žárlí. Ne na všechny, ale každá měla svého prince, který se klaněl mně. A tak jsem to dala do pořádku a každému klukovi jsem zašeptala, která je jeho správná dívka na omluvu.

A ono to fungovalo.

Nakonec jsem tam seděla jen se Samuelem a dívali jsme se, jak páry na parketě tanči, jak mají oči jen pro sebe a jak jsou šťastní. Mlčeli jsme, dokud mě něco nenapadlo.

„Pojď.“

Tentokrát se nebránil, když nevěděl, kam jdeme a já jsem ho vzala na mé oblíbené místo, kde byla vidět celá Praha.

„Bylo to úžasné, to co dokážeš,“ řekl mi zasněně a díval se do dáli.

„Víš, kolik lidí jsme dali dohromady, jen kvůli tomu, že si uvědomili, že chtějí být na našem místě?“

„Já vím,“ přikývl a otočil hlavu tak, aby na mě pořádně viděl.

„Chci ti tady něco ukázat.“ Vzala jsem ho za ruku a on jí stiskl a pak jsem zavřela oči. Normálně bych si nebyla jistá, že něco podobného dokážu, zkoušela jsem to už několikrát, ale vždycky jsem to dokázala jen s malou částí města. Teď jsem se cítila na víc, a když jsem věděla, že tu moc mám, otevřela jsem oči a kývla jsem směrem k městu, které se začínalo pomalu zhasínat. Od levé strany, po pravou, byla to jako šířící se infekce a pak šířící se lék. Bylo to úžasné, naprosto dokonalé a já jsem věděla, že ho to taky dostalo, podle toho, jak mi sevřel ruku pevněji.


Komentáře k textu